Až do smrti- 9 kapitola

28. dubna 2017 v 9:45 | Rose |  Až do smrti
Snažila jsem se tuhle kapitolu vylíčit, aniž bych použila přímou řeč, když jsem to psala, tak nějak jsem cítila, že to tak bude lepší. Tak snad se mi to povedlo. Užijte si poslední kapitolu :)


Jungkook za sebou zavřel dveře pokoje a zaklonil hlavu, aby mohl uvolnit napjaté svaly. Bylo toho na něj dneska nějak moc. Byl to prostě dlouhý den. Ráno to všechno vypadalo růžově a zdálo se, že oslava proběhne bez nejmenšího klopýtnutá, ale jak už věděl rozhodně tomu, tak nebylo. Prvním klopýtnutím byla jeho matka v sále. A pak už jen klopýtal a padal, zvedal se a zase klopýtal. Dneska to bylo zlé. A to raději ani nechtěl vzpomínat na Hoseokův výraz, když mu řekl, že je Namjoon mrtvý. Přesto na to zapomenout nemohl. Bylo to příliš bolestivé. Jungkook zavřel oči a tiše si povzdechl.
Zaslechl, jak se dveře otevřely a stejně tiše zavřely, podvědomě věděl, že k němu Jimin přistupuje opatrně, jako kdyby mu nechtěl ublížit.
Jungkookovi přelétl po rtech úsměv. Teď už by mu Jimin vážně nedokázal ublížit.
Jiminovi prsty se dotkly jeho ramen a palce se silou, a přesto jemně zapřely do jeho zad. Začal mu masírovat trapézové svaly a Jungkook se uvolnil. Jimin od jisté doby věděl, jak má Jungkooka uvolnit. Chlapec zaklonil hlavu a vydechl rozkoší, když se Jimin zapřel do místa, které bolelo jak prase, ale Jungkook si na tu bolest takřka zvykl a začal ji vnímat až když se do toho místa Jimin zapřel. Trošku usykl i když ta bolest byla příjemná. Jimin ustal v pohybu a jeho velké dlaně se uchýlily na Jungkookova ramena.
Kookie se po Jiminovi ohlédl a setkal se s pohledem, který přetékal láskou a vděčností.
Jungkook nepromluvil, ale vyslal k němu němou otázku. ´Oslava už skončila? ´
A Jimin přikývl. Jungkookovi ztěžklo srdce. Oslava byla z nějakého důvodu u konce. Z několika denní plánované oslavy byla jen jednodenní. Jungkook ani nepátral proč se tak rozhodl. Věděl, že by k tomu dřív nebo později došlo. Přeci jen se tak dohodli.
Jimin se na Kookiho usmál a posadil se vedle něj. Kookie se na něj nechápavě podíval, ale pak mu došlo, co se bude dít. Jimin mu přeci slíbil, že dnešní noc bude jen jeho. Srdce se mu zachvělo citem. ´Jimine´ hlesl v duchu, ale nepromluvil. To nemělo cenu. Dnes se obejdou beze slov. Jungkook pozvedl ruku, aby pohladil Jimina po tváři. Očima mu poděkoval za všechno, co pro něj udělal a usmál se na něj.
Jimin jen přikývl. Věděl, že Jungkook už zapomněl jeho tehdejší hříchy. Litoval jich, to samozřejmě, ale ve chvíli, kdy jeho modré oči spočinuly na jeho tváři a on v nich uviděl tu lásku, která tam byla, věděl, že mu všechno odpustil.
Sklonil se a jejich rty se spojily v polibku, který i beze slov toho řekl tolik. Kdyby Jungkook měl popsat slovy, jak polibek probíhal, nenašel by ta správná slova. Nebyl ani pomalý, ani živočišný. Ale byl to polibek, který by chtěl zažít každý na planetě. Každý pohyb obsahoval takovou přemíru lásky, až to Kookiho bolelo u srdce. Jimin jej líbal s něhou, hladil jej po tvářích, uždiboval z jeho rtů, ztrácel je a zase je nacházel. Nebylo v tom vůbec nic vášnivého ani živočišného.
Jungkook se toho dokonalého polibku nemohl nabažit. A přesto Jimin zasypal polibky jeho tváře a čelist a pak se přesunul na krk. Jazykem našel tepající žílu na Jungkookově krku a lehce přitiskl rty na její místo.
Jungkook zaklonil hlavu slastí a tiše zasténal. Jimin se v duchu usmál a rukama zajel pod Jungkookovu košili, s tím, že rty stále neopouštěl jeho krk, líbal jej a pak se opět vracel k jeho rtům, polibky zintensivněly, ale Jimin si s ním stále hrál. A hrál si s jeho rty tak dlouho, až byli zcela opuchlé. Věnoval mu další lehký polibek a znovu se přesunul k jeho krku. Pod svými dlaněmi cítil Kookiho ploché bříško, na kterém se začaly rýsovat svaly, ale pořád bylo poznat, že tělo patří mladému chlapci.
Dlaněmi se sunul po bříšku nahoru, rukou přejel přes hrudní kost, ale záměrně se vyhnul bradavkám. Však on se k nim velmi brzy vrátí. Prsty se dotkl klíčních kostí a pak zezadu objal Koookiho krk. A začala mu vadit košile, co měl chlapec na sobě. Rukou i rty opustil jeho tělo a podíval se Kookimu do tváře. Ten na něj hleděl lesknoucíma se očima, ve kterých se míhala vášeň a Jimin se na něj lehce usmál. Pak chytl látku Kookiho košile a lehce ji vytáhl nahoru. Jungkooko poslušně zvedl ruce a nechal ze sebe kus oblečení stáhnout. Nebyla mu zima, v místnosti bylo teplo a on věděl, že Jimin jej zahřeje.
V okamžiku, kdy košile přeletěla na druhou stranu místnosti, byl Jungkook s něhou, která obsahovala každý Jiminův pohyb i dotek, položen do peřin. Hlavou zapadl do prachových polštářů a rukama se natáhl po Jiminovi, ale ten jen zavrtěl hlavou a donutil Jungkooka roztáhnout nohy. Vmísil se mezi ně a začal jazykem dráždit jeho bradavky. Jungkook samou slastí zaklonil hlavu a z hrdla se mu vydralo táhlé zasténání, které se odrazilo od stěn pokoje, ale nepustilo je dál. Jungkook zaryl prsty do polštáře pod svou hlavou a křečovitě sevřel víčka. Jenže tak vnímal slast, která prostupovala jeho tělem ještě silněji.
Skousl si spodní ret, když Jiminovi zoubky zatahaly za jeho bradavku a Jungkook se vzepjal v zádech, aby mu podvědomě vyšel svým tělem vstříc.
Jimin se pousmál nad jeho reakcí. Byla víc než potěšující. Rozhodl se ho za tu reakci odměnit, a tak mu věnoval dlouhý, sladký polibek. Cítil, jak mu Jungkook zaryl nehty do svalnatých paží a jak mu polibek s vášní oplácí.
Jungkook myslel, že samou slastí zešílí, ale nechtěl, aby Jimin opustil jeho rty. Příliš toužil po jeho polibcích, příliš bažil po tom, aby se jich mohl dotýkat navždy, V těchto chvílích mu vůbec nepřicházelo na mysl, že jsou to chvíle poslední, ty, které se vyžádal.
Ale Jimin jeho rty opustil a Jungkook pocítil jakousi ztrátu, přestože se Jimin ihned vrhl na jeho druhou bradavku a rukou zajel do Jungkookova vzdouvajícího se rozkroku. Přes hrubou látku kalhot pohladil chlapcovo vzrušení a Jungkook znovu zaryl ruce do Jiminova polštáře. Začal proklínat kalhoty, které ho věznily a blahořečil v duchu Jiminovi, který je z něj začal stahovat. A ve chvíli, kdy se jeho penis ocitl v Jiminových ústech, se rozplynul rozkoší.
A tím dnešní noc nekončila. Dnešní noc měla být pouze jeho.

Jimin si jej v chladném svítání prohlížel a nemohl uvěřit svému štěstí, které však, jak věděl, bylo pomíjivé jako každoroční sníh. Dnešní noc pro něj byla úžasná. Daroval Jungkookovi to nejlepší ze sebe a vložil do něj kus své stopy.
Jimin se usmál a přemýšlel nad tím, jak krutý osud je , že mu dal konečně někoho, pro koho může dýchat a žít, někoho pro koho by mu bilo srdce. A teď mu ho chce vzít.
Tiše si povzdechl a sesunul se po posteli, ve které se v noci milovali, trošku níž. Přetáhl si přes ramena peřinu a zakryl tak i Jungkooka, který, stále nahý, ležel v jeho pevném objetí.
Nechtěl ho pouštět. Tak jako Jungkook nechtěl v noci pouštět jeho rty, Jimin teď nechtěl opouštět jeho tělo. A proto zavřel oči a snažil se tak prodloužit chvíle, které s ní mohl beztrestně strávit. Ale i ty skončili. Kalné svítání se změnilo v jasný den a do ložnice dopadly paprsky slunce.
Jimin otevřel oči a zadíval se na Jungkooka, který se na děj díval s lehkým, byť smutným úsměvem ve tváři. Nastal čas se rozloučit a oba to věděli.
Jimin jej naposledy pohladil po tváři a věnoval mu poslední polibek. A poté vstal a zcela nahý přešel ke stolku na kterém ležela pistole. Jimim ji nabil, odjistil a přes rameno podíval na Jungkooka. Ležel v posteli, peřinu shrnutou k bokům a díval se na něj pohledem, který Jiminovi říkal vše. Musel před tou skutečností zavřít oči. Bolelo jej to, co se chystal udělat. Doufal, že mu to Jungkook odpustí.
Otevřel oči a zamířil. Setkal se s Jungkookovým modrým pohledem. A vystřelil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 28. dubna 2017 v 18:15 | Reagovat

Tolik jsem doufala, že si to Kook rozmyslí a zůstane v Jiminově milující náruči. Ale nestalo se tak, škoda...
Jinak to byla moc hezká povídka. Děkuju za ni ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama