Ten kdo tě chrání- 1.díl

18. června 2014 v 17:44 | Rose |  Ten kdo tě chrání
Tááák... nový cyklus... :D připadám vám hrozná? Budu ještě horší, ještě mám v zásobě dva :D ale to dostanete postupem času... lidi... heh... chytla mně EXO mánie. Teda ne taková, díky bohu, beru to všechno tak jak je a proto jsem schopná fungovat, ale i tak... je to příjemná změna po Juniorech co? :D První a zatím poslední :D Takže tady máte první díl, ještě něvím jak dlouhého cyklu, ale doufám, že se vám bude líbit. Není to žádná slaďárna, někde jsem si musela vybít svoje blbý a depresivní a debilní myšlenky... aby jste jako chápali, první díl jsem psala asi tak dva měsíce zpátky a vážně jsem na to byl celkem blbě, takže proto nic šílenýho :) No nebudu vás zdržovat svýma kecama a tady máte díl :) Užijte si a kdyby se vám jako zachtělo komentovat, taky bych byla moc ráda, protože nikdy nevím, jak moc se vám to líbí a jestli má cenu to ještě dopisovat :) Tak páčko :)
P.S. Brzo očekávejte můj návrat :D


Fandom: EXO
Pár: Kai/Baekhyun
Varováni: heh :D, násilý, časem ... něco + (autorka momentálně neví)
Prostředí: škola a temné uličky v Soulu, nadpřirozený svět.
Věnování: tak všem :)))

Temnou nocí se ozvalo vytí. Mladý chlapec se zachumlal ještě víc pod peřinu a zavřel pevně oči. Nesnášel tyhle noci. Když byl doma sám, venku byla takhle temná noc a vlci zase vyli.
Někomu se to mohlo zdát divné, ale on věřil na nadpřirozené věci. Třeba jako vlkodlaky...
Zavytí se ozvalo znovu a Kai schoval hlavu pod polštář. To, že na to věřil, neznamenalo, že se toho nebál.
"Sakra, sakra, sakra." zamumlal a přetáhl si peřinu přes hlavu. To zas bude ráno vypadat. Poslední dobou chodil do školy nevyspalej a vyloženě nevrlej. Jeho úsměv zmizel ve chvíli, kdy se mu začali znovu vracet jeho noční můry. To bylo tak před měsícem.
Ono to možná taky souviselo s tím, že jej opustil jeho přítel.
Kai se zamračil a do očí se mu začali hrnout slzy.
Rychle je však zamrkal. Přece tu nebude brečet jak nějakej malej kluk.
Vytí na chvilku ustalo a Kai zvedl hlavu. Do jinak tmavého pokoje dopadalo měsíční světlo a prozářilo svým mdlým světlem ty temné kouty.
Opatrně se zvedl z postele a přistoupil k oknu. Venku nebylo vidět na krok.
Kai se zamračil a vrátil se do postele.
Znovu se zachumlal do teplé peřiny a přál si, aby zítřek už byl lepší, než předchozí dny.

Probudil se do mdlého rána. Byla mlha, pršelo a svět vypadal, jako kdyby se nebe mělo každou chvíli zřítit lidem nad hlavu. Nebo takhle se to Kaiovi zdálo.
Vykopal se z postele a po horské sprše na sebe navlékl džíny a šedou mikinu. Netušil, kdy se jeho rodiče vrátí. Určitě mu to říkali, ale Kai je poslední dobou moc neposlouchal. Od doby co ho opustil Chen, byl jako tělo bez duše.
Zavrtěl hlavou, nad svýma chmurnýma myšlenkama, popadl batoh a vyrazil ven. Na zážitek z noci si už nevzpomněl.
Do školy dorazil promočený na kůži. Až pozdě si totiž uvědomil, že venku prší a on nemá děštník.
Svlékl se z mikiny a přehodil ji přes opěradlo svojí židle. Na té vedlejší seděl ještě donedávna Chen...
Smutně se usmál a zatřásl hlavou. Nač se zbytečně trápit.
Chlapec se natáhl pro svoje poznámky z matematiky. Dneska mají psát test a on, ač se na to doma učil, měl pocit, jako kdyby mu někdo vygumoval hlavu.
Netušil, co se to s ním poslední dobou děje. Ale doufal, že to bude všechno brzo v pořádku.
Ani nepostřehl kdy zazvonilo a kdy do třídy vešel učitel.
"Dříve než začneme s testem, který jsme si slíbili, vám chci představit vašeho nového spolužáka. Tohle je Baekhyun. Doufám, že s ním budete vycházet dobře."
Kai zvedl oči od sešitu a podíval se na chlapce, který nejistě přešlapoval vedle učitele. Chápal jeho nervozitu, on kdyby byl na jeho místě, cítil by se stejně. Také byl celkem plachý.
Baekhyun se uklonil a pak se rozhlédl nejistě po třídě.
Bylo tu více chlapců než dívek. Ale všechny oči se upírali na něj.
Přesto jeden z nich byl jiný. Baekhyun netušil proč, ale pohled, který na něj upíral hnědovlásek v poslední lavici, ho znérvóznil.
V tu chvíli na něj promluvil učitel.
"Sedni si třeba ke Kaiovi. Je tam volno. Určitě ti rád pomůže." učitel se na něj mile usmál. Pak se otočil ke třídě. "Tak a teď si napíšeme ten test."
Baekhyun se vydal úplně dozadu k hnědovláskovi, který jej stále propaloval pohledem.
"Ahoj" pozdravil ho a lehce se usmál.
Kai pokývl hlavou a odhrnul si mokré vlasy z čela. Pak se na blonďáka usmál. "Ahoj. Jsem Kai."
Baekhyun pokývl hlavou a podíval se na tabuli, kde byli zadány úkoly pro test.
"Neříkej mi, že berete teprve tohle." optal se nevěřícně.
"A ty jsi co, matematický génius?" Kai se na tabuli zamračil a potom si začal zapisovat zadání.
Baekhyun se stáhl. "Promiň, nechtěl jsem být nepříjemný."
Kai se na něj po očku podíval. "V pohodě. Pak to probereme." usmál se na něj ještě jednou a potom už se plně soustředil na test.
I Baekhyun si vyndal papír, nasadil si brýle a začal vypracovávat test.
Ačkoli by nemusel, chtěl si tuhle látku zopakovat.
Kai se snažil soustředit na test, ale pořád vedle sebe cítil chlapce, který mu v lavici dělal společnost. Cítil jeho vůni i teplo, které z něj sálalo.
Zvrtěl hlavou a popadl kalkulačku. Vzápětí zoufale zaúpěl. Vůbec to nechápal. Všechno, co se včera doma naučil, jako kdyby se mu nějakým zázrakem vypařilo z hlavy.
Blbá matika, blbá, blbá, blbá.
Prohrábl si vlhké vlasy a třískl s propiskou o stůl.
Blonďák vedle něj zvedl překvapeně hlavu.
"Nejde ti to?" optal se šeptem.
Kai zavrtěl hlavou.
Baekhyun mrknul po učiteli, který k nim byl zrovna otočený zády a v rychlosti vyměnil svoji vypočítanou písemku za Kaiovu skoro prázdnou.
Vzal do ruky tužku a začal vypočítávat příklady. Ani ne po dvou minutách vracel písemku druhému chlapci.
Ten na něj překvypeně hleděl. Jeho pohled vyzařoval jediné. Proč?
Baekhyun pokrčil rameny. "Pak to probereme." usmál se mile.
"Kaii a Baekhyune, jestli se nepřestanete bavit, ihned vám ty písemky seberu a oba dostanete za pět." ozval se učitel.
Oba chlapci se na něj podívali a pak sklopili provinile zrak. Následně po sobě oba mrkli a lehce se na sebe usmáli.
Zbytek hodiny strávili v tichu. Odevzdali písemky a učitel je nechal deset minut před koncem dělat si, co chtěli.
Kai se opřel o židli a vytáhl z kapsy mobil. Nic.
Smutně si povzdechl a zandal ho zpátky. Jeho oči se rozběhli po třídě a zakotvili pohledem na chlapci, který se vesele bavil s ostatními.
Chen...
Nemohl od něj odtrhnout oči. Byl tak krásný... tak pozorný a milý... i na něj. Ale teď ho opustil.
Kai zavrtěl hlavou a odtrhl od něj pohled. Nemělo cenu se zbytečně trápit.
Musí jít dál i za cenu toho, že jej jeho zlomené srdce bude bolet. Takhle už to v životě prostě chodí. Někteří lidi přijdou a odejdou a někteří zůstanou. Nic s tím neudělá. Chen odešel.
Zazvonilo na konec hodiny a učitel opustil třídu.
Kai stočil pohled k Baekhyunovi, který si cosi psal do sešitu. "Proč jsi vypočítal tu moji písemku?"
Starší chlapec naklonil hlavu na stranu a usmál se na něj. "Nechtěl jsem, aby jsi měl špatnou známku."
"Vůbec mně neznáš." Kai to nechápal.
"Třeba je tohle možnost, jak se poznat, nemyslíš?" usmál se blonďák a v jeho hnědých očích se cosi zablesklo.
Kai kývl. "Možná." A po dlouhé době se na jeho tváři objevil úsměv.

Škola mu tentokrát utekla hrozně rychle. S Baekhyunem se strašně dobře povídalo. Provedl ho školou a on mu povídal, proč přestoupil. Nakonec ho doprovodil i domů.
"Kdyby jsi potřeboval s tou matikou nějak pomoct, stačí říct." usmál se na něj blonďák mile a pak se otočil k odchodu.
Kai se za ním chvilku díval a potom se rozhodl.
"Hyune?" zavolal na něj. Blonďák se otočil.
"Hn?"
"My-myslím, že s ní budu přeci jen potřebovat pomoct." přiznal se Kai s nesmělým úsměvem na rtech.
Baekhyun naklonil hlavu na stranu a potom se usmál. "Dobře. Dneska už něco mám, ale od zítřka s tím začneme, co říkáš?" mrknul na něj.
Kai se usmál a otevřel dveře domu.
"Děkuju."
"Nemáš přece zač. To já děkuju."
Než se však stačil Kai otočit a zeptat se za co, Baekhyun už byl pryč.
Chlapec se pobaveně usmál a vůbec nechápal, jakto, že se dnešek takhle vyvinul.

O spoustu hodin později, po dlouhém odpoledni, co se učil na zítřek, se konečně dostal do postele Jeho mysl mu nedovolila usnout. Před očima se mu stále objevoval Baekhyun s tím jeho úsměvem i zvláštníma očima.
Kai toužil vědět, co je zač. Co přesně je zač.
Přetočil se na bok a hlavu si podložil polštářem. Chtěl spát, ale nemohl usnout. Dnešek pro něj byl jaksi zlomový. Cítil to. Cítil, že se v jeho životě něco brzy změní.
Podíval se z okna, do temné noci. Zavřel oči a za chvilku konečně spal.
A venku se ozvalo zavytí.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KatRi KatRi | Web | 18. června 2014 v 21:40 | Reagovat

wow! Vypadá to velice zajímavě :3 Moc se těším na pokračování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama