Dokážeš mně milovat?- 9.díl

22. června 2014 v 17:31 | Rose |  Dokážeš mně milovat?
Jsem zlá zlá zlá :( Zanedbávám vás :( Ale... však ono se to brzo změní :) Teď tady máte konečně zase díl DMM... jako upřímně, nevím, co si o tom myslet, ale kamarádce, který jsem to posílala předem (protože má vážně přesvědčivé argumenty), se to líbilo. Pomalu se zase dostávám z fáze rozepisování do fáze psaní na plné obrátky, takže nebojte, brzo to tu bude lítat jak na běžícím pásu :D Takže se mějte koťata, já jdu zkouknou nějaký yaoi anime a půjdu si udělat večeři :) a večer bych mohla být hodná a hodit vám sem buď Obraz, Goodbye, nebo vlkoška, tak uvidíme :) Rozmyslím se :)
Užijte si díl :)


Yesung se probudil s bolestí hlavy. Nepamatoval si, jak se k téhle bolesti dostal.
Otevřel oči, ale vmžiku je zase zavřel, protože světlo v pokoji bylo přímo nesnesitelné. Ještěže byl víkend a nikam nemusel. Dneska by školu fakt nedal. I když… stejně z té postele bude muset vylézt. Týden ve škole by nějak přežil, ale jediný den s otcem v bytě by vydal za deset let vězení. Yesung si povzdechl. Bylo to peklo. Otočil hlavu a přetočil se na bok. Bylo to o trochu víc snesitelnější. Doufal, že tak do hodiny jej ta bolest přejde. Snažil se rozpomenout co se včera dělo. Hm… přišel ze školy a táta zuřil. Jako vždy. Je pravda, že se včera zdržel s Eunhyukem a Donghaem. Při téhle vzpomínce se usmál. Nemohl se trápit sám se sebou, když viděl, že ti dva jsou šťastní. Usmívali se na svět a Yesung byl za to strašně rád. Hyukie byl šťastný. Vypadal úplně jinak, než když byl s Nanou. A Donghae- byl to trošku zdrženlivý chlapec, ale na druhou stranu to Yesung chápal. Donghae se bál. Netušil zatím čeho, ale z jeho postoje vycítil, že to něco bylo. Ale on se s tím vypořádá, tomu Sung věřil. Jakmile si uvědomí, že na ten problém není sám, ale že za ním stojí Eunhyuk, začne to řešit. Kvůli sobě i kvůli svojí lásce.
Svojí lásce…
Zavřel oči a aniž by chtěl, vytanula mu za zavřenými víčka jeho krásná tvář. Zaúpěl. Tohle jej deprimovalo. Vědět, že tu je člověk, kterého by byl schopen miloval. Ale nemůže. Nemůže ho mít.
Prohrábl si vlasy. Musí si někoho najít. Tohle jej prostě ubýjelo.
Bytem se rozezněl zvonek. Yesung cosi tiše zamručel a přinutil se vstát z postele. Věděl, že bude zase řev, když bude muset otec vstát od televize. Zvonek nepřestávat drnčet.
Sungie prošel chodbou a otevřel s trhnutím dveře. Hlava ho bolela stále víc a on potřeboval, aby to nenesitelné zvonění ustalo. Za dveřmi stál muž, nebo spíše ještě chlapec, který si ho měřil zkoumavým a trochu provinilým pohledem.
"Ahoj" pozdravil ho "Co potřebuješ?"
Chlapec se podrbal na zátylku. "O-omlouvám se, jestli jsem vás vzbudil. My- jsme tu nový a- hm- majitel mamce zapomněl dát klíče od sklepa. Problém je, že se vrátí do Soulu až po víkendu. A já- já tam potřebuju dát nějaké věci. Mohl byste mi ten klíč půjčit? Hned vám ho zase vrátím. Nechci vás obtěžovat." Kluk se kousl do rtu a klopil pohled.
Černovlásek se musel přes veškerou svou nechuť pousmát.
"Jasně, že ti ho půjčím." Vřele se na něj pousmál a zaštrachal na věšáku, kde byly klíče pověšené. Pak je podal klukovi. Ten tiše poděkoval a seběhl po schodech dolů.
Yesung s úsměvem zavřel. Ten mu však z tváře zmizel ve chvíli, kdy se ozval jeho otec.
"Kdo to byl?"
Sungie se zastavil v obýváku. "Kluk od nových sousedů. Chtěl půjčit klíče od sklepa, za chvilku je vrátí."
Čekal řev, opravdu ho čekal, ale jeho otec pokýval hlavou a s tím, že má dneska pomoc mámě, ho propustil.
Chlapec se přesunul do svého pokoje. Hlava mu stále třeštila, ale ležet už se mu nechtělo. Otevřel okno, pustil do pokoje studený listopadový vzduch a šel se nasnídat. Jeho máma už kmitala po kuchyni a Sungův mladší bráška se jí motal kolem nohou.
"Ahoj mami." Pozdravil ji a ačkoli spolu neměli nic moc vztah, políbil ji na tvář.
Žena se na něj usmála. "Udělej si snídani. My dva už jsme jedli."
"Jasně."
Nedělal si nic velkého. Neměl na to ani chuť. Prostě to snědl a vytratil se zpátky do pokoje.
A tam to na něj znovu padlo. Sedl si zoufale na postel, nedbaje na to, že ostrý vítr se mu prohání po pokoji. Slzy opustili jeho víčka a tak, jako posledních pár dní se vydali tou známou cestou, dolů po jeho tváři.
Už nemohl. Přísahal si, že jakmile se ho Teuk příště dotkne, už nebude odmítat jeho konejšivou náruč. Jenom se v ní schoulí, nechá se hýčkat a na chvilku zapomene na všechny problémy, které má doma. Zoufale zvedl hlavu a bolest se ještě umocnila. Ale- co se stane pak, až své city dá najevo a on odmítne?
Pak… pak on bude zlomený… a prázdný.

Eunhyuk se podíval zkoumavě do zrcadla a poupravil si neposednou ofinku na stranu. Už ho to štvalo, že nedrží tam, kde má. Za chvilku má sraz s Haem a chtěl vypadat dobře a ne, jako když zrovna vylezl z postele. Tiše si povzdechl, když ofinka padla už snad po sté na to nesprávné místo. Kašle na to. No tak nebude dokonalý. Koho to má pořád bavit?
Oblékl si mikinu a seběhl dolů. Jeho máma ví, že má sraz s kamarádem. Nehodlal to nijak rozebírat. Hae si nepřeje, aby o tom někdo věděl, a on to bude respektovat. Však mu sám jednou řekne, proč se tolik bojí reakcí jiných lidí.
"Tak já jdu, mami. Nevím, kdy se vrátím, chci se stavit ještě za Yesungem, tak mně čekej asi až večer."
Jeho máma vyhlédla z kuchyně. "Dobře se bav, zlato." Popřála mu vřele. Vztek z toho, že se najednou rozešel s Nanou, ji přešel. V duchu totiž doufala, že přijde na to, jakou udělal chybu a brzo se k ní vrátí. To, že má Hyukie novou lásku, vůbec netušila.
Eunhyuk popadl bundu a vyběhl ven. Zamračil se na šedivé nebe, které slibovalo déšť. Vyzvedne Donghaeho doma, měla by u nich být jen jeho máma, jak mu Hae před hodinou psal. Rychlým krokem prošel ulicemi. Chtěl s ním být co nejdřív, to, že ho viděl každý den ve škole, mu fakt nestačilo. Chtěl s ním být pořád. Chtěl s ním splynout. Chtěl okusit jeho horkou kůži.
Eunhyuk se zarazil nad tím, o čem to tady přemýšlel. Hyuku! Ty prase jedno! Ozvalo se jeho svědomí hlasitě.
Ale na druhou stranu se mu nemohl nikdo divit. Donghae byl tak krásný a sexy a přitažlivý a tak… blízko! Sakra! Eunhyuk se zastavil v půlce kroku.
Donghae k němu kráčel s úsměvem od ucha k uchu.
"Ahoj, přišel jsem ti naproti. Jsi rád?" optal se s náznakem naděje. Nebyl si tímhle nápadem moc jistý, ale už na něj doma prostě nevydržel čekat.
Eunhyuk na něj chvilku zkoprněle zíral, neschopen pochopit, jak mohl tohle dokonalé stvoření na prázdné ulici přehlížet tak dlouho.
Pak se však rychle pohnul, uvěznil ho v objetí a ještě rychleji ho políbil na rty.
Donghae se pěstmi zapřel o Hyukovu hruď a spěšně se odtáhl.
Blonďák zvrátil hlavu na stranu a nechápavě se na něj podíval. Co se zase děje? Myslel si, že objímání a líbání na veřejnosti už spolu nadobro vyřešili.
"Tak kam půjdeme?" zeptal se Hae a snažil se zamaskovat rudnoucí tváře. Hyuk se na něj usmál a vztáhl ruku aby ho mohl pohladit. Přejel dlaní po jeho hebké tváři a Donghae na chvilku zavřel oči. Ten dotek byl tak příjemný…
"Třeba do kina?" zauvažoval Hyuk nahlas.
Donghae se potutelně zašklebil. "Mám lepší nápad. Je to blíž, je tam teplo, sucho, jídlo a pití zdarma a dokonce domácí kino." Mrknul na něj. Hyuk se na něj nevěřícně podíval. Vážně ho teď pozval k němu domů?
"Ale- ale tvoje mamka je přeci doma ne?"
"Za okamžik odchází do práce. Ale jestli nechceš-"
"Hae, ty jsi trdlo, víš to? Pojď, půjdeme pomalu k vám." Usmál se Eunhyuk něžně a vzal ho za ruku. Donghae na chvilku zaváhal, ale potom se uvolnil, propletl s ním prsty a oba se vydali k němu domů.

Hyukie se rozhlédl po veliké hale. Hae měl opravdu moc hezký domov. Jeho dům byl v podstatě stejný, jako ten Hyukův, jenom zařízený byl úplně jinak.
"Pojď, uděláme něco k jídlu a pak skočíme nahoru pro filmy." Usmál se na něj hnědovlasý chlapec a vzal ho za ruku. Tady se nebál. Tady byl v bezpečí před všemi.
Udělal sendviče, nalil jim džus, Hyukovi udělal na požádání čaj. Nechali to stát v kuchyni na lince a vypravili se do Donghaeho pokoje.
Hyuk se zastavil ve dveřích a vytřeštil oči. Ten pokoj byl jeden velký chaos. Ale tak nějak- uspořádaný chaos.
Pokoj byl vymalovaný v barvě noční modři, Donghae tam měl velkou- hodně velkou- postel, bílý koberec, světle modré povlaky. Stůl, který stál u okna nebyl téměř vidět pod nánosy papírů, Hyukie tam zahlédl foťák i skicář do kterého Donghae nedávno kreslil. Přímo proti posteli byla skříň a vedle zrcadlo.
"Jenom vezmu nějaké DVD a půjdeme zase dolů." usmál se na něj chlapec a začal se přehrabovat v štosech DVDček. Hyukie kývl a dál si ten úžasný pokoj prohlížel. Líbilo se mu tady. Bylo tu příjemně.
Na stole, mezi všemi těmi věcmi zahlédl svoji fotku. Poznal v ní den, kdy šel s Haem poprvé ven. Donghae si ji nechal, ačkoli mu kolikrát říkal, ať ji vyhodí. Zahřálo jej to u srdce.
Hae…
"Můžeme?" objal ho hnědovlásek kolem pasu a natiskl se na jeho tělo. Hyukie kývl, najednou neschopen slova. Donghae si toho všiml, ale neptal se. Tušil, o co jde.
"Tak pojď." Prohodil láskyplně a chytil ho za ruku.

O dvě hodiny později se na něj Hyukie podíval a stáhl si ho do náruče.
"Díky za krásný den, Hae."
Hnědovlásek se usmál a opřel se o jeho hrudník. "Snad se ještě neloučíš?"
"To se neboj. Ale musím dneska ještě mluvit se Sungiem."
"Já vím." Kývl chlapec a ještě pohodlněji se uvelebil. Nohy přehodil přes opěradlo pohovky a hlavu si položil do Hyukova klína. Lehce si povzdechl.
"Takhle je mi úplně nejlíp, Hyukie."
Blonďáček se usmál. Zvedl ruku, aby ji vzápětí mohlo položit do Donghaeho vlásku a začít se v nich prohrabovat.
"Taky je mi takhle dobře. Když… když nemusím nic řešit. Problémy se školou a tak dále. Je to příjemné. Když jsem jenom s tebou. Nemusím myslet na rodiče ani na ostatní lidi." Usmál se a dál se přehraboval v Haeho vlasech. Zato hnědovlásek se zachmuřil. Ano- společnost. To mu dělalo velké starosti. Nechtěl ani vidět, jak jeho máma zareaguje na jeho vztah s Eunhyukem, až to zjistí. A co teprve Hyukovi rodiče. Vždyť před ním měl Nanu. Tiše si povzdechl a doufal, že Hyukie jeho chvilkovou slabost nepostřehl. Nechtěl kazit tuhle pohodovou chvíli.
Jak se zdálo, blonďáček si ničeho nevšiml. Dál ho spokojeně pozoroval a zdálo se, že mu k naprosté dokonalosti nic nechybí.
"Řekni Hae, co bys chtěl k narozeninám?" zeptal se Eunhyuk znenadání.
Donghae vytřeštil oči. "Ale já už jsem narozeniny měl."
Blonďák se sklonil níž. "Nevadí. Tak budeš mít oslavy dvě. Tak co by sis přál?"
Donghae upřel pohled do těch nádherných očí. Nemohl se jeho krásy nabažit. Pomalu vztáhl ruku, chytil do ní Eunhyukovo tričko a začal si ho stahovat k sobě. Když už jejich rty dělily jen milimetry, lehce se usmál.
"Tebe"
Eunhyukovi se při tom slově rozbušilo srdce. No dobře- mohl s tím počítat- ale vůbec to nečekal! Než se však stačil vzpamatovat, Donghae překonal už tak krátkou vzdálenost a jejich rty se spojily v sladkém polibku. Nebylo to nic vášnivého, Donghae jen potřeboval cítit, že je všechno v pořádku. Zasypával Hyukovi plné rty motýlími polibky, dráždil ho k nepříčetnosti, ale nikam dál nezašel. Dneska nechtěl vášeň, ale jen něhu. Něhu…
Vztáhl ruku a propletl prsty v jeho vlasech. A pak polibek ukončil. Jakmile však polibek ukončil, málem si nafackoval. Hyukie vypadal tak dokonale. Zčervenalé tváře, napuchlé a prokrvené rtíky, zamžený pohled.
Zasténal. "Tohle mi nedělej."
Eunhyuk se na něj zmateně podíval. "Co nemám dělat?"
Donghae se posadil a přitulil se k němu. "Nebuď tak dokonalý." Poprosil ho.
Eunhyuk se rozesmál. "To ty jsi tady ten dokonalý, lásko." Ještě jednou ho políbil. Palcem přejel po jeho rtech a usmál se.
V ten moment cvakly dveře. "Donghae, jsem doma."
Hae vytřeštil oči a urychleně se začal hrabat z Hyukovi náruče. Máma. Sakra. No doprdele…
Podíval se na Hyuka, který moc nepobíral, přesto se začal zvedat z pohovky. A pak mu to secvaklo. Konečně bude mít možnost potkat Haeho mámu. Moc o ní nevěděl, ale ty základní informace nebyli nic příjemného.
Hae se na něj prosebně podíval a on kývl. Nic neřekne.
"Dong- kdo to je?" jeho matka se objeví ve dveřích do pokoje.
"Ahoj mami." Usměje se na ni Hae a pro jednou děkuje svému hereckému umění. "Tohle je Eunhyuk, potřeboval vysvětlit něco ze školy a tak jsem mu řekl, že může přijít klidně k nám. Nevadí to?"
Tvář jeho matky se uvolnila. Přesto- tón jejího hlasu nebyl dvakrát nadšený.
"Ahoj Eunhyuku. Ty jsi ten spolužák, že? Už jsem o tobě slyšela."
"Dobrý den, paní Lee." Uklonil se Eunhyuk způsobně a pak se podíval na Donghaeho. "Půjdu za Yesungem. Zatím se měj."
"Počkej, půjdu tě vyprovodit." Donghae proklouzl kolem svojí matky a vyšel s Eunhyukem ven. Ohlédl se přes rameno. "Všechno ti vysvětlím." Zašeptal zoufale.
Hyukovu tvář prozářil něžný úsměv. "Až budeme někdy sami. Měj se, lásko."
Donghaeho oči přetékali láskou. "Nezlob se."
"Nezlobím se." pohladil ho po tváři. Nejraději by mu dal polibek na rozloučenou, ale bál se, aby neměl Donghae problém.
"Pozdravuj Yesunga."
"Budu." Usmál se a vyšel na ulici. Donghae za ním ještě chvilku hleděl a pak zašel dovnitř. Připravoval se na výslech, který ho nemine.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama