12.kapitola

18. října 2013 v 20:47 | Rose |  Right to love
Je krátkej- opravdu- nejkratší za celou povídku snad. Ale nevadí, já vám to vynahradím :) a to hned další povídkou na pokračování ;) prostě jsem začala psát na přání kamarádky pokračování VLD :) ale to je zatím mimo :) Teď ti dva :) Zdá se mi to nějaký moc šílený a přeslazený, je na čase tam dát nějakou zápletku :) A věnuji to k zítřejšímu svátku svojí kámošce Míše (která si mimochodem vyžmundrala i to pokračování) :D Tak uvidíme. Tak já jdu psát SPS a vy si to užijte koťátka :) ( A ne, vyjímečně jsem zcela v normálním stavu) :*


Upil ze svého hrnku kafe a podíval se po Yesungovi, který se na něj usmíval přes noviny.
" Člověk by řekl, že máš po včerejšku být odpočatej a ono je to naopak."
Donghae potlačil nutkání na něj vypláznout jazyk a zahloubal se do papírů, co měl na stole. Dneska ho čekala ještě jedna operace. Bůhví, jak dlouho bude trvat. A pak půjde za svým miláčkem. Dneska měl jenom ranní, ale bude tady až do konce týdne. Už aby tady byl i Siwon.
Yesung se pohodlně usadil v křesle a pobaveně svého kolegu pozoroval.
"Jak se má JR?"
Donghae zvedl hlavu. "Doufám, že dobře." usmál se lehce a podepřel si bradu. "Kamarád pro něj chystá oslavu, tak jsem zvědav, jak to dopadne, má to být tuhle sobotu."
Yesung se zasmál. "No, pokud budou pařit tak jako my tak ti přijde střískanej, jak zákon káže."
Donghae po něm vyděšeně koukne. "Proboha, jenom to ne. Hlavně mu nic neříkej, nemusí vědět, jak jsem pařil před pěti lety." Zasmál se Donghae. V tu chvíli se otevřeli dveře a do pokoje nahlédla sestřička.
" Doktore Lee a Kime, máte jít na sál. Bude vám asistovat doktor Cho."
"Děkujeme Jessico." Yesung se začal zvedat.
Jessica kývla, trochu se zarděla a zmizela.
"Měl bys jí někam pozvat." Rýpl si do něj Donghae a plácl jej po rameni.
"Prosím tě, přestaň. Radši jdeme operovat."
Donghae za ním protočí oči, ale mlčí, tak jak si starší muž přeje.

JR poslouchá učitelku matematiky a zabrejlí na tabuli. Závěrečky ho čekají už za deset dní a on, dá se říct, to celkem chápe. Ale matematika není jediný předmět, který ho čeká.
Tiše si povzdechne. Nejraději by psal.
Hangeng vedle něj je tichý, Heechul a Zhoumi jakbysmet. Není to jejich starostma. Je to tím, že všichni z matematiky maturují.
Učitelka domluví, JR si to zapíše a zazvoní na hodinu.
V týhle třídě jsou ještě další dvě hodiny a potom mají tělocvik. Tiše zaúpí.
"Chceš kafe?" optá se Zhoumi a lehce si sedne na jeho lavici.
"Ne" vydechne JR a zakroutí hlavou. Dneska to tady opravdu neutíká. Je teprve druhá hodina a jemu se zdá, že je to už půlka dne.
I Heechul dneska vypadá značně chcíple. Má podepřenou ruku, blonďaté vlásky rozcuchané a pohled upřený na Hangengova záda.
Moc se dneska nevyspal. Nemohl usnout, když cítil vůni Hangengova těla. Slyšel jeho jemné oddechování, díval se, jak se jeho řasy chvějí ve spánku. A… neodolal. Musel ho políbit. Musel. Jinak to prostě nešlo. Jemně přejel po jeho rtech, ale potom se ze strachu, že se probudí, stáhl. A lehnul si zase na matraci.
"Heechule. Chulie. No tak… prober se." Hangengova ruka mu zamává pře obličejem a on spatří usměvavou tvář kluka, kterého miluje.
Zavrtí hlavou a jukne na něj "Co je?"
"No, hodina." Usměje se Hangeng a otočí se zpátky na učitelku.
JR je čím dál pobavenější. Ti dva jsou nehorázně roztomilý. Ale už by si to měli říct.
"Jonghyune, dávejte pozor."
"Omlouvám se, paní ředitelko." JR se otočí k tabuli a po celou hodinu nevnímá nic, než výklad jeho oblíbené učitelky.

Donghae se podívá na hodinky a zjistí, že je něco po dvanácté. Dnešek se vlekl nehorázným způsobem. S operací už úspěšně skončili, teď jen čekal na Yesunga, kterému to nehorázně trvalo, a pak půjdou na oběd.
Pokud věděl, byl to dneska poslední Jonghyunův den ve škole, než bude dělat maturitu. Jemně se usmál.
"Stojíš tady, jak svatá Dala, co ti je?" Yesung ho šťouchl do ramene a vykračoval si to dál chodbou. Donghae ho dohonil.
"Hyunie bude dělat za deset dní maturu, tak jsem zvědavý, jak mu to dopadne. Mám celkem starost. Sice se tem zmetek přestal kolem něj ochomýtat, ale tak znáš to. Připadá mi to jak ticho před bouří."
Yesung se podrbal ve vlasech a zamračil se. "Můžu se ti po něm pozeptat. Mám známého, který se pohybuje ve vysokých kruzích. Může ti o něm něco zjistit."
Donghae se ušklíbl. "Jo to by se mi hodilo. Hodlám ho totiž nechat vyrazit ze školy, ještě než odmaturuje."
"Dobře, zavolám Yunhovi ještě dneska."
"Dík. Za to ti dneska platím oběd. Co si dáš?"

"Tak kluci, nechce se mi věřit, že tohle je náš poslední den tady společně ve škole. To by chtělo zapít, ne?" Heechul už se vzpamatoval ze svého dopoledního zamyšlení a teď sršel optimismem.
"Brzdi. Nemusíš chlastat každej den. Zapijeme to v sobotu na tej oslavě, kterou pořádáš tady pro Hyuna." Hangeng se podrbal ve vlasech a nervózně se podíval na mobil.
"Děje se něco?" zeptal se ho jemně JR, když viděl jak se tváří.
Hangeng se na něj podíval a zavrtěl hlavou. "Ale nic, jen táta se mi neozývá."
"Ser na něj Hannie."
"Nemůžu Heechule, je to můj otec."
Blonďák chtěl něco namítnout, ale pak si jen zhnuseně odrknul. "Budeš i dneska spát u mě?" otázal se ho jakoby nic.
"Jestli ti to nevadí."
Heechul se rozesmál a drcnul ho. "Samozřejmě že ne. A teď si jdeme všichni pro kafe. A povinně. Je to naše poslední oficiální kafe ve škole v době, kdy se učíme, tak mazejte kluci, máme hodinu volna tak ať jí jen tak nepromarníme."

"Donghae" objal JR postávajícího mladíka a lípnul mu pusu na tvář. "Konečně."
"Taky se mi to vleklo." Usmál se Donghae a chytil Jonghyuna za bradu, aby si ho mohl přitáhnout k polibku.
Nevadilo mu, že jsou na parkovišti plným lidí, nevadilo mu, že nedaleko postávají jeho tři kamarádi. Potřeboval cítit jeho rty na svých, jeho tělo, jak je přitisknuté na tom jeho.
Jemně mu přešel svými rty po těch jeho, ochutnal jejich chuť. V duchu se musel usmát. Stále chutnali po kafi, které si tak pamatoval ze svých školních let. Dělali ho pořád stejný.
Pomalu uždiboval z jeho rtů, zatáhl za spodní ret a jemně ho kousl. Jonghyun jen tak tak zadržel zasténání.
Donghae se osmělil a vystrčil svůj jazýček tak, aby jím přejel po kontuře chlapcových rtů. Jonghyun se lehce zachvěl a zaplul rukama do doktorových vlasů. Nechal se líbat tím jemným, motýlím polibkem. Věděl, že až budou doma, změní se to.
Ochotně otevřel pusinku a nechal Donghaeho, aby tam vplul svým jazýčkem a jal se prozkoumávat jeho ústa.
Znal je dokonale. Znal každé zákoutí Hyunovým úst, přesto ho nikdy nepřestali udivovat. Přejel jazykem po horním patře i po jeho bělostných zoubcích a konečně propletl svůj jazyk s tím jeho. Ale pořád ho nelíbal vášnivě. Ne… to si nechá na doma. Ještě chvilku si pohrával a pak se stáhl. Znovu ho jemně políbil na rty a pak se odtáhl. Jeho přítel měl napuchlé rtíky a zrůžovělé tváře. Vypadal rozkošně. Pomalu se naklonil k jeho oušku.
"Víš, jak vypadáš?"
Jemné zavrtění mu bylo dostačující odpovědí.
"Strašně lákavě." Usmál se a pohladil ho po tváři.
JR rozlepil oči a usmál se.
"Tak pojedeme, ne?"

Heechul se za odjíždějícím autem díval celkem žárlivě.
"Co ti je?" zeptal se Zhoumi, který postával vedle něj. Hannie před chvilkou někam zmizel, se slovy, že se hned vrátí a oni dva zůstali na parkovišti sami.
"Taky bych chtěl mít takového přítele, jako má JR. Jenže…"
"Jenže se mu to bojíš říct."
Heechul si těžce povzdechl. Tak už i Zhoumi…
"Jo"
"Neměl by ses bát. Myslím, že to oba cítíte stejně."
"A co když ne?"
"Tak je na čase to zjistit ne?"
Hee se podíval na kamaráda, který si ho měřil napůl pobaveným a napůl zvláštním pohledem.
"Možná" souhlasil.

Yesung zamknul byt, rozsvítil v obýváku a natáhnul se po mobilu, který tak ledabyle odhodil na stůl.
Přiložil si ho k uchu a čekal, až to druhý muž zvedne.
"Yesungu, ahoj, copak potřebuješ?"
Sungie se rozesmál. "Jak to že víš, že něco potřebuju?"
"Protože nikdy nevoláš jen tak." Rýpne si Yunho a sám se pohodlně usadí do křesla.
"Budu to někdy muset napravit, ale máš bohužel pravdu. Opravdu zase něco potřebuju."
"Tak co to je?"
"Potřeboval bych něco zjistit o chlapci jménem Lee Sungmin. Zařídíš mi to?"
"Podívám se po tom. Co by to mělo konkrétně být?"
"Všechnu špínu, co na něj vyhrabeš."
"To je vážný."
"Se mnou to nemá nic společnýho, zjišťuju to pro kamaráda. A… dík Yunho."
Muž se do telefonu usmál. "Nemáš vůbec zač. Zítra brzo ráno ti brknu a řeknu ti, co jsem na něj vyhrabal."
"Máš to u mě."
"To je mi jasný." Zasmál se Yunho a pak se zamyslel. "Yesungu? Nechtěl by ses někdy stavit?"
Sungie se sám pro sebe usmál. "Jasně… stačí říct."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama