11.kapitola

6. října 2013 v 17:16 | Rose |  Right to love
Dlabu na cover :D Prostě tady máte povídku bez něj no a co. Nebudu se vykecávat, to že mi permanentně hrabe (jak se vám Kira už dávno svěřila), je pravda a taky jsem hodná holka a pilně makám na dalších rozepsaných povídkách :) ale to je mimo. Tenhle díl... řekla bych že je celkem dlouhej, takovej pohodovej- trošku ticho před bouří. Ale to předbíhám :) Tak si ho užijte koťátka :*


JR se neklidně zavrtěl na posteli a otevřel oči. Bez Haeho prostě neusne. Zvykl si na jeho teplou náruč. Podíval se na budík, který stál na nočním stolku a tiše zaúpěl. Byli tři ráno.
Dnešek nebyl ani nijak náročný, písemku žádnou nepsali, ostatně, oni se už jen připravovali na závěrečné zkoušky. Jonghyunův průměr byl velmi dobrý ale i přesto se učil. Pak jej vyzvedl Siwon, s tím, že jej odveze domů. Tady už na něj čekal Leeteuk a srdečně ho pozdravil. Strávili s ním valnou část odpoledne, ale k večeru už museli jet domů. JR se podrbal v rozcuchaných vláscích a znovu si lehl do postele.
No bude se muset trochu prospat, pokud zítra nechce ve škole vypadat jak chodící mrtvola. To by asi Heechul neměl radost. Ten se chytil nápadu, udělat Jonhyunovi oslavu a JR ne a ne mu to vymluvit. A tak byla naplánovaná na tenhle víkend u Heechula doma.
JR se bude muset ještě promluvit s Donghaem. Netušil jestli má směnu i na víkend, to mu doktor zatím neřekl.
Zavrtal se do peřin a pokusil se znovu usnout.

Donghae si promnul oči, zazíval a zvrátil hlavu dozadu.
"Tak běž domů, já už to tady nějak zvládnu. Potřebuješ se vyspat, když máš v deset tady tu vizitu." Kyuhyun se podíval na svého kolegu, který vypadal spíš, že tu usne ve stoje, než, že je schopen tady vydržet ještě tu půl hodinu.
Donghae se na něj vděčně podíval.
"Už jsem ti někdy řekl, jak moc tě miluju?"
"To si nech pro Jonghyuna, ten si tvý lásky bude vážit. Stejně to nemyslíš vážně."
"Máš pravdu, nemyslím. Ale dík. Uvidíme se zítra."
"Dobře a teď padej. V devět tě tu chce mít Kangin nastoupenýho."
" No jo." Zamručel ještě Donghae, ale to už se hrabal do kalhot a košile. Vypálil z nemocnice jak namydlený blesk, sedl do auta a během pěti minut byl v bytě.

Jonghyuna probralo šramocení v zámku. S bušícím srdcem se posadil na posteli a zadíval se ke dveřím. Nechával je otevřené, protože se sám doma bál a jak věděl, ani zavřené dveře jej před ničím neochrání a tím méně před zloději. Bude muset Donghaemu říct, aby si sem pořídil klíče. Jo měl je, ale od tý doby, co spal s Jonghyunem v jedný posteli, je nepotřebovali.
Uviděl světlo a zaslechl tiché, zlostné mumlání, když něco spadlo. Zloděj by si přece nerozsvěcoval… takže to musí být… Donghae! Jakmile mu to docvaklo, vystřelil z postele jak raketa a řítil se do chodby. Málem chlapce povalil, jak se na něj nalepil a vší silou ho objal.
"Jonghyune, jak to, že nespíš?"
"Nemohl jsem. Nebyl jsi tady." Zakňučel chlapec jak raněné zvířátko a vlepil Donghaemu pusu na rty.
"No, dobře, ale teď spát. Já už jsem tady a ty musíš ani ne za dvě hodiny vstávat. A já musím být v devět zase v nemocnici."
JR se na něj podíval. "Zase tam budeš celý den?"
"Ale ne, jenom musím udělat vizitu, která je v deset, protože mi Kangin přidělil dalšího pacienta." Donghae se zamračil, zvedl svého přítele do náruče a přenesl ho do ložnice.
"Tak a teď jdeme oba spát. Jsem unavený."
"Dobře." Usmál se JR a zavrtal se mu do náruče. V tu ránu spal.

Donghae se probudil přesně v půl šestý. Věděl, že spal jenom chvilku, ale probudila ho povinnost udělat tomu andílkovi snídani. Láskyplně se usmál a pohladil ho po tváři. Bože, byl tak nádherný.
Zavrtěl hlavou. Měl by se věnovat praktickým myšlenkám. Udělá mu snídani, dá si sprchu a potom půjde do nemocnice, protože, kdyby si lehl, usnul by hned, jakmile by jeho hlava dopadla na polštář.
Vstal, přešel pokojem a zavřel za sebou tiše dveře. Nechá ho ještě chvilku spát.
Přešel do kuchyně, zapnul rychlovarnou konvici, s úmyslem udělat si sobě smrťáka a Jonghyunovi čaj a dal se do mazání chleba marmeládou.
Voda cvakla, on zalil dva hrnečky a snídani postavil na stůl. Ve čtvrt na sedm ho vzbudí. Kouknul se na hodiny a usmál se. Dneska se mu bude moc věnovat celý den. Mohl by ho někam vzít.
Anebo by ho mohl nechat, aby se učil na závěrečné zkoušky. Vlastě se ho ani nezeptal, co by chtěl jednou dělat. Myslel si, že by chtěl být spisovatelem. Zamyšleně si hryzal ret, bude si o tom s ním muset promluvit.
"Donghae? Proč nespíš?"
Hnědovlásek se otočil na druhého chlapce a neubránil se něžnému úsměvu. Jonghyun tam stál ve dlouhém tričku, rozčepýřený a viditelně ospalý.
"Šel jsem ti udělat snídani. Mohl jsi ještě půl hodiny spát."
JR si protřel oči a zazíval.
" To ty by ses měl vyspat. Byl jsi v práci, celej den a noc a musíš být hrozně unavený."
Donghae po něm natáhl ruku a přivinul si ho do náruče.
"Nejsem. Stejně tam ještě musím na vizitu, ale potom přijdu domů a vyspím se, slibuju."
JR se usmál. "Dobře"
"Tak se najez, já si jen vypiju kafe a hodím tě pak do školy."
"Nemusíš, půjdu pěšky."
"Hyunie, rozhodně tě nenechám hodit pěšky, když vím, že je ten bastard někde tam venku."
"Celou noc jsi nespal." Namítnul JR logicky.
"Uřídit to ještě zvládnu. To kafe mně probere."
JR našpulil rty, ale pak se zářivě usmál a vrhl se na snídani.

Rozloučil se s ním polibkem a pak ho poslal do školy. Na Jonghyuna už tam čekal rozzářený Hee s Zhoumim. Hangeng, jako obvykle nebyl nikde v dohlednu.
" Už jsi řekl svému příteli, že bude párty? Chtěl jsem ho pozvat."
"Hee, neblázni. Dneska přišel ve čtyři ráno. Není vůbec vyspalej, a přesto mně sem veze. Asi by nebylo dobrý, mu ubírat spánek."
Heechul pokýval hlavou. "To zní logicky. Takže… v sobotu u mě doma to pěkně rozjedeme."
"Začínám se toho děsit." Pošeptal Mi Jonghyunovi do ucha o hodině chemie.
"To mi povídej."
Hangeng doteď nepřišel a jako kdyby v tý třídě něco chybělo. Heechul se sice smál a hodně povídal, ale očima pořád bloudil ke dveřím, kdy se blonďák zjeví.
Hannie se opravdu objevil. Třetí hodinu a s pořádným monoklem. Pár šrámů měl i na rukou. Další podlitina zdobila jeho levou tvář.
Heechul nedbal na to, že je hodina a hned, jakmile ho uviděl, se k němu rozběhl.
"Co se ti stalo, proboha?"
"Otec" šeptnul Hangeng a unaveně se posadil vedle Jongyhuna. Ten nevyzvídal. Věděl, že jestli bude Hannie něco říct, tak mu to řekne.
Ten den nebylo všechno, jako obvykle. Hannie byl uzavřený do sebe, moc nepovídal a vypadal zamyšleně. Jonghyun mu o volné hodině přinesl kafe a on ho jen s němým kývnutím přijal.
"Heechulie?"
"Hn?"
"Mohl- mohl bych u tebe pár dní zůstat? Než se táta uklidní." Hangeng sklopil zrak. Nerad od někoho něco chtěl, ale situace doma byla napnutá k prasknutí.
Heechul ho objal a položil mu bradu na rameno.
"Jistěže Hannie. Vždycky u mě můžeš být."
"Děkuju" zašeptal Hangeng a JR se trošku usmál. I Hangeng něco k Heechulovi cítil. Jenže oba se to báli projevit.
JR upil ze svého kelímku.

Donghae ho objal a políbil ho do vlásků. Seděli spolu v parku na lavičce a JR mlsal zmrzlinu. Doktor se rozhodl, že si ho začne pořádně rozmazlovat. To, co tomu chlapci nebylo dopřáno, mu teď chtěl dát.
"Jak bylo dneska ve škole?" zeptal se mile a objal ho kolem ramen.
JR se olízl a usmál se. "Ptáš se mně každej den. Je to nezvyk. Ale měl jsem se hezky."
Chlapec chvilku uvažoval, jestli má Donghaemu říct o té oslavě, ale nakonec uznal, že to bude dobře.
"Hae?"
"Ano zlato?"
"Hm… Heechul pro mě chce uspořádat oslavu narozenin. U něj v sobotu. Pustil bys mně tam?"
Hae se usmál. "Jasně. Jsi dospělý a já nemám právo už ti nijak ovlivňovat život. Běž tam. Hlavně na sebe dávej pozor. Nemusíš být pořád jen se mnou."
"Jsem s tebou rád." Zavrněl JR a přitiskl se k němu ještě víc.
"Já vím. Ale určitě si to užiješ." pohladil ho po vlasech a jemně jej políbil na rty. "A navíc, já budu jen rád, když budeš s nima, protože mi Kangin dal směny i na víkend. V noci sice budu doma, ale i tak…" usmál se znovu a podíval se mu do očí.
"Děkuju" zašeptal JR a jemně se usmál.
"Nemáš vůbec zač ty blázínku."
Zahloubal se ještě víc do papírů, které měl roztřízené podle čísel a snažil se vzpomenout, na které stránce přestal s přepisováním. Zamyšleně si poklepal propiskou na spodní ret. Donghae dělal v kuchyni večeři a JR si řekl, že by mohl začít zase přepisovat. Vrhnul se na to v minulých dnech, ale šlo mu to pomalu.
Málem zavýskl radostí, když zjistil, kdeže to vlastně byl, vyhrabal potřebný papír a znovu se pustil do psaní. Bavilo ho to. Bylo to jakési odreagování po dni plném školy. Věděl, že by se měl radši učit, protože bude dělat závěrečný zkoušky, ale nějak se k tomu nemohl přinutit.
Byl raději zahloubaný ve svém světě, plném fantazie a dobrých skutků.
Málem přeslechl, jak jej Donghae volá k večeři. Když se ozvalo po třetí, konečně zvedl hlavu a usmál se na svého přítele, který se už mezitím dobral až ke dveřím do obýváku a pobaveně ho pozoroval.
"Jsi tak zahloubaný do svojí práce, že nemáš ani hlad?" usmál se Donghae rozpustile, v ruce stále svírajíc vařečku.
"Co máme dobrého?"
"Jsi. Protože jinak bys to cítil." Rozesmál se Donghae a vztáhl k němu ruku. Před několika týdny by JR očekával prudký úder, dnes se však jen pobaveně ušklíbl a chytil ho za ruku. Začichal a oči se mu rozzářili nadšením.
"Rajská" zavýskl jako malé dítě a div že nevzal Donghae koberec obličejem, jak se JR rozběhl do kuchyně.
"Dáš si hodně?"
Zbytečná otázka. Jonghyunovo horečné kývání, jej utvrdilo v tom, že si opravdu dá víc než on sám. Se smíchem mu nandal a donesl mu to na stůl.
"Děkuju." JR počkal, až se usadí i jeho přítel a teprve potom začal jíst. Omáčka byla výborná a knedlíky k tomu ještě lepší.
"Jak to děláš, že vaříš tak výborně? Nic lepšího jsem snad v životě nejedl." Pochválil ho po jídle, když seděli jen tak u stolu.
Donghae pokrčil rameny. "Rád vařím. Je to můj koníček."
"A šel jsi dělat doktora jo?" rozesmál se JR.
Donghae měl chuť na něj vypláznout jazyk. "Myslím si, že kdybych se tím živil, tak už by mně to moc nebavilo. Víš… takhle alespoň můžu pomáhat lidem. Ber to asi takhle… kdybych se v minulosti rozhodl, že budu dělat něco jinýho, tak bysme se nikdy nepoznali."
"To máš pravdu." JR lehce kývl a hlavou a pak se znovu zahloubal.
"A co ty?"
"Co co já?"
"Co bys chtěl dělat po škole? Ještě jsem se tě neptal."
"Nevím. Baví mně psát, to jo, ale pochybuju, že se s tím uchytím."
"Třeba jo. Víš co, nějak se začínat musí. Taky jsem začínal v nemocnici jako pomocná síla a hele, není mi ani třicet a mám pověst doktora, kterou se můžu chlubit. Je to jenom o tom, abys chtěl. A já ti s tím můžu pomoc. Zatím můžeš jenom pracovat a potom, až tu knížku dopíšeš ji poslat nakladateli. Nic složitého."
JR si skousl ret. "Nechci být na tobě závislej."
"Nejsi. Rád ti pomůžu. To přece partneři dělají ne?" usmál se jemně Donghae a přitáhl si ho na klín. Přitáhl si ho za zátylek blíž a jemně přejel svými rty po těch jeho. Motýlí polibek se po chvilce změnil na vášnivý.
Jednoduše řečeno, miloval jeho rty.

Heechul se podrbal ve vlasech a zastrkal si je za ucho. Přemýšlel, jak ve svým pokoji udělá místo pro Hanniho. Ten seděl dole v kuchyni a, jak Chule doufal, upíjel čaj, který mu nekompromisně vrazil do ruky, jakmile se najedli.
Bude mu tam muset přitáhnout matraci. Anebo ještě jinak. Nechá ho spát na svojí posteli a sám si lehne na matraci.
Kdyby mohl, poplácal by se hrdě na hrudi, jak hezky to vymyslel. Přece si nebude Hannie ničit rozbolavělé tělo na něčem tak nepohodlným, jako je matrace, když tu má kvalitní postel.
"Hee, co vymýšlíš?" Hangeng si ho prohlížel pronikavým pohledem, v ruce stále hrneček do čaje.
"Ale, vymejšlel jsem, kde budeš ležet. A už jsem to vymyslel, takže pohoda."
"No to je jasný. Na zemi. Nebo na matraci."
Heechul se na něj podíval jak na blázna. "Chceš facku? Ty si to zmlácený tělo chceš ničit na nekvalitní matraci. Ne, budeš spát na mojí posteli. A odmítám se o tom bavit. Koukej se jít vysprchovat, pak půjdeme spát."
Hangeng na něj chvilku konsternovaně hleděl a pak otevřel pusu.
"Mám ti jí zavřít vlastnoručně?" ozval se Heechul, který jej probodával pohledem.
"Radši ne" zamumlal vykolejený mladík a otočil se, aby odešel do koupelny.
Hee se zamračil. Když ho dneska viděl přijít do školy celého zmláceného, zatmělo se mu vzteky před očima. Nechápal, jak si tohle mohl někdo k němu dovolit. I kdyby vlastní otec. On se svými rodiči vycházel dobře.
Představil si, jenom kolik šrámů musí mít na těle. Jeho otec by si to neměl vybíjet na něm. Pokud se chce vrátit zpátky so Číny, měl by to udělat sám a Hangenga tady nechat. Vždyť je plnoletý.
Hee si povzdechl. Nedokázal si představit, že by o Hanniho přišel. To by nepřežil. Miloval ho. Jo… dokázal si to přiznat sám sobě, ale aby dal něco podobnýho najevo i chlapci v koupelně, to bylo něco nemyslitelného. Heechul se bál odmítnutí. Bál se toho, že Hanniho i tak ztratí.
"Stojíš tam jak svatej na mostě, není ti něco?"
Heechul sebou trhl a prudce se otočil. "Musíš mně takhle děsit?" vyjekl a chytil se za srdce.
"Promiň." Hangeng vypadal značně zkroušeně, že svého přítele tak vyděsil.
"Nevadí. A teď spát." Usmál se a hodil po něm tričko na spaní. Ještě než si ho Hangeng stačil navléknout, viděl Hee šrámy i podlitiny na jeho těle. Málem se mu opět zatemnil mozek.
Pohodlně se uvelebil na matraci a počkal, až si i Hannie lehne. Potom zhasl lampičku.
"Dobrou noc." Usmál se chlapec do tmy.
"Dobrou noc." Popřál mu i Hannie a v duchu si sám pro sebe dodal "Heechulie"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama