Stvořeni pro sebe - 3.díl

27. září 2013 v 17:55 | Rose |  Stvořeni pro sebe
Řekla jsem si, že budu hodná. Je tu konec měsíce a my s Kirou máme nehorázně učení... ale... jsme hodné holky a píšeme pečlivě i ve škole :D Nebo takhle - kde se dá :D A Hannie byla moc hodná, že mi konečně udělala cover, takže tady máte odměnu za trpělivost, protože jsme tady dlouho nebyly a nevíme, jak dlouho tu zase nebudeme. Každopádně se budeme s Kirou snažit věnovat se zároveň škole a zároveň povídkám :) Tak já jdu, dneska jsem nějaká mrtvá, takže... lidi nebudu se vykecávat, tady máte další díl a doufám, že se bude líbit :) pac a pusu :*

Probudil jej pláč. Zprvu netušil, co se děje, ani kdo pláče, ale pak mu to docvaklo. To určitě bude ten chlapec. Jonghyun se vyhrabal z postele a div, že nezaklel. Hlava ho bolela jako střep.
Rychle se přemístil do své ložnice a přešel k posteli. Chlapec spal, ale z jeho úst se linuly tak bolestné vzlyky, že se Jonghyunovi sevřelo srdce. Klekl si na zem a lokty si opřel o postel. Netušil, jak toho chlapce uklidnit. Bál se jej jen dotknout, aby mu nějak neublížil, ale zdálo se, že nebude mít na vybranou. Jemně jej pohladil po vláscích, které měl chlapec spadané ve tváři a trošku mu je odhrnul. Rozhodl se hlasitě nemluvit, jen šeptal uklidňující slova a pořád ho hladil po tváři.
Zdálo se však, že to zabralo. Chlapec se pod jeho dotekem uklidnil, přestal plakat, ale zděšení z jeho tváře nezmizelo.
Jonghyun se zamračil. Co všechno se muselo tomu klukovi stát, aby tenhle výraz nemizel ani ve spánku.
Znovu se mu pokusil srazit horečku, která se za ty tři hodiny, co spal, objevila znova. Tohle bude chtít dlouhodobější léčení. Asi si Keye a Rena dočasně přestěhuje do paláce.
Jo, to bude asi to nejvhodnější řešení. Pokud se ten chlapec vzbudí a bude u něj Ren, nevyleká se tak, jako kdyby u něj byl Jonghyun. Přeci jen, přiznejme si to, doktor vypadal trochu jako dívka.
Utřel chlapci čelo a znovu jej pohladil po tváři. Teď už byl klidný, přestože jeho tvář mluvila o velikém strachu.
Někdo zaklepal na dveře.
Jonghyun k nim přešel a otevřel je. Za nimi stála služka s tácem plným snídaně.
"Pane, nesu vám jídlo. Budete si ještě něco přát?"
Jonghyun se podíval na tác, který držela služka v ruce. Postrádal tam čaj.
"Ano. Přineste mi ještě plnou konvici horkého čaje. A velký hrneček." S tím si vzal tác a zavřel za sebou dveře. Nesnažil se skrývat únavu, stejně by ji nezamaskoval, ani samolibým úšklebkem, který tolik ovládal.
Přenesl tác k velkému stolu, který používal jako pracovní a podíval se na chlapce. Pořád zůstal ve stejné poloze. Až se trošku probere, bude do něj muset dostat alespoň trošku horkého vývaru. Sedl si ke stolu a dal se do jídla. Měl hlad opravdu. Spořádal to v rekordním čase. Pak se napil černé kávy a pohodlně se opřel. Podepřel si bradu a zamyšleně hleděl na chlapce ve své posteli.
Služka znovu zaklepala na dveře a Jonghyun si od ní vzal čaj.
"Pane je tady doktor. Mám ho přivést? Čeká v hale."
"Jistě, přiveďte ho."

"Jak mu je?" zeptal se Ren, když vešel do Hyunova pokoje. Stačil mu jediný pohled na jeho unavenou tvář, aby zjistil, že spal tak maximálně tři hodiny.
"Snažil jsem se mu tu horečku srazit. Na chvilku se mi to i povedlo, ale když jsem se před hodinou probudil, už zase ji měl. Tak jsem začal nanovo. Teď bych do něj potřeboval nalít alespoň trošku čaje, aby nebyl tak dehydratovaný." Jonghyun se zamračil.
Ren ho chápal. Ještě nikdy neviděl Hyuna tak ustaraného, jako nyní. A tak přešel k posteli, změřil mu teplotu i tep a pak si sedl do křesla.
"Ten čaj bude potřebovat. A pak taky nějaký vývar. No a to ostatní udělá čas a já." Prohlásil tiše.
"Ty, Rene… myslíš, že byste se mohli s Keyem přestěhovat na těch pár dní sem? Myslím, že bude lepší, když jako první uvidí ten chlapec tebe. Nebude se tě bát." Jonghyun si skousl ret a čekal bouřlivou odezvu. Ren nenáviděl, když si ho někdo pletl s holkou. Ale teď se to hodilo.
Doktor jen jemně kývl.
"Děkuji" zašeptal Jonghyun a pozorně si toho chlapce prohlížel. Fakt, že si ho tenkrát do života nepustil lehce, jen podtrhoval teď silné přátelství, které mezi nimi vzniklo.
"Nechceš snídani?"
" Ne, děkuji. Snídal jsem doma. Ale teď tady s tebou ještě chvilku počkám, jestli se ten chlapec nevzbudí. Pak zajdu za Keyem a sbalíme si pár věcí."
Jonghyun jen kývne a složí hlavu do dlaní. Tiše si povzdechne.
"Ah" zasténá mladík na posteli a pokusí se pohnout.
Ren se vymrští z křesla a přispěchá k němu.
To, že se chlapec probudil, bylo celkem dobré znamení. Ale že sebou začal zmítat, to už ne.
"Počkej, ublížíš si. Já jsem Ren, neboj se mně. Jsem doktor. Musím tě prohlédnout." Ren se na něj díval a vpíjel se do dlouhovláskových oči. Viděl v nich děs, strach, bolest a bezmoc. Viděl v nich všechno, jen ne dobré pocity. Opatrně k němu přistoupil, ale ruce nevztáhl.
"Dovolíš, mi tě prohlídnout?"
Taemin se na něj chvíli díval. Srdíčko mu bilo strachem, cítil, jak mu po zádech stéká ledový pot. Oči měl plné strachu. A tolik otázek. Kde to byl? Jak se sem dostal? Kdo byl tenhle člověk? Ačkoli vypadal jako holka, představil se jako doktor. Jmenuje se Ren, připomněl si Taemin. Ale nebyla to nějaká krutá hra, kterou si zase uchystal Minho? Netušil, co se děje. Tělo měl v jednom ohni, ale zároveň bylo chladné jako led. Byl nemocný.
"Neublížím ti." Ren se k němu pomalu naklonil. Chlapec zděšeně ucukl.
"Ne" vyjekl.
Renovi se sevřelo srdce, při pohledu na to nebohé stvoření v posteli. Otočil se přes rameno na někoho, koho Taemin nemohl vidět a pokývl mu hlavou, aby šel pryč. Pak jeho hnědé, přívětivé oči spočinuly na mladíkově tváři.
"Jak se jmenuješ?"
Ale chlapec dál mlčel. Jen strach z jeho očí pozvolna odezníval. Ren nevypadal zle… byl… prostě jako holka A těch se Taemin nebál. Neubližovaly.
"No dobře, nemusíš se mnou mluvit. Ale musím ti ošetřit rány na obličeji i na těle, aby se ti nezanesla infekce." A Ren znovu zmlkl.
Taemin se na toho kluka podíval. Nepromluvil ani slovo, ale přestal se třást a lehce se k Renovi naklonil.
Pomalu vytáhl ruce zpod pokrývky, kterou měl okolo sebe pevně omotanou a natáhl je k blonďákovi.
Ren se jemně usmál a vzal je do dlaní. Taemina překvapila, jemnost a hebkost jeho rukou a začal uvažovat, jestli to byl tenhle chlapec, kdo jej včera ošetřoval, když
chvílema nabýval vědomí.

Ren se znovu usmál. Vlhkým hadříkem mu otřel tvář, aby mu srazil horečku a omyl pot. Pak na modřiny vzal hojivou mast. Věděl, že se tomu chlapci bude muset podívat i na rány, které měl v rozkroku. Ale zatím ho nechtěl víc děsit.
"Shrneš si tu pokrývku? Budu se muset podívat na rány, které pod ní máš."
Chlapec se na něj bojácně podíval, ale sáhl na pokrývku a opatrně ji shrnul až k bokům. Dlouho na sobě necítil hedvábné pokrývky. Možná si je pamatoval ještě z dob, kdy byl malý. A pak přišel on. A všechno změnil. Jeho tvář potemněla vztekem. Ucítil na sobě dotek Renovy ruky. Polekaně sebou cukl, ale pak se uklidnil. Tenhle muž mu neublíží. To věděl jistě.
Ren se opatrně dotýkal chlapcovi horké kůže. Bříško měl plné podlitin, které se však trošku hojily.
"Namažu ti to mastí, která ti pomůže." Ren se na chlapce usmál. A Taemin se nechal ošetřit.

Jonghyun odešel do kuchyně, aby nechal pro toho chlapce uvařit vývar a čaj. Tvářil se jako bůh pomsty. onghyun odešel do kuchyně, aby nechal pro toho chlapce uvařit vývar a čaj Tvářil se jako bůh pomsty.enovi ruky. Polekaně sebou V kuchyni kupodivu nikdo nebyl. Jak to, krucinál? Kde je všechen personál?
"Dobrý den, pane, přejete si něco?"
"Ano" vyštěkl Jonghyun a podíval se po staré kuchařce. Znal ji snad od dětství.
"Poslouchám, pane." Kuchařka byla v klidu.
"Uvařte mi vývar a doneste mi to před dveře mojí ložnice. Kde je ostatní personál?"
"Dole ve městě je slavnost, pane. Před nedávnem jste jim to dovolil. Zbyla jsem tu jen já. Ostatní se vrátí odpoledne." řekla kuchařka.
Jonghyun se zamračil. Opravdu si matně vzpomínal, že jim něco takového dovolil.
"No dobře. Každopádně mi doneste vývar. Děkuju."

Ren přikryl chlapce pokrývkou a usmál se. Nakonec to oba zvládli celkem dobře. Muž chlapce ošetřil, trošku jej omyl a teď čekal, až Jonghyun obstará ten vývar.
"Nakrmím tě ano?"
Chlapec bojácně kývne hlavičkou, až se mu vlásky rozletí kolem hlavy. Ren se musí znovu pousmát. Je rád, že ten chlapec ztratil svou bojácnost. Nebál se ho. Ale s Jonghyunem to bude horší. Jonghyun je… Jonghyun. Ren věděl, že se bude vůči tomuhle chlapci chovat něžně, ale vždycky se mohlo něco zvrtnout.
Dveře se se skřípnutím otevřely a do pokoje proklouzl Hyun. Byl od postele daleko, ale přesto sebou Taemin cukl. Toho chlapa už někde viděl.
Ren k tomu muži přešel a chvilku se s ním bavil.
"Měl by ses mu představit, Hyune. Neřekl mi své jméno, ale už trošku komunikuje. Myslím, že bude trvat dlouho, než si na tebe zvykne a začne ti věřit. Musíme na to jít pomalu." Ren se podrbal v sepnutých vláscích. Jonghyun kývl. Podíval se na chlapce, krčícího se v jeho velké posteli a nepatrně se usmál.
Ozvalo se zaklepání na dveře. Hyun se otočil a pak si vzal ze země misku s vývarem. Tu podal Renovi a vzal si do ruky ještě konvici s čajem.
Ren přešel k chlapci.
"Nakrmím tě, ale nejdřív bys měl vědět, kde jsi."
Taemin se s jistou dávkou zvědavosti podíval na druhého muže.
"Jsem Kim Jonghyun. Pán tohohle města. Jsi v mém sídle."
Taemin na něj chvilku šokovaně hleděl a pak se mu zatmělo hrůzou před očima.
Svět zhasl…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tsuyu Tsuyu | 28. září 2013 v 21:36 | Reagovat

Miluju pár JongTae!:3 a tenhle příběh se mi neskutečně líbí! a ten styl psaní! T.T Prostě a jednoduše paráda.. že bude brzo další?:O Smutně koukám :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama