Stvořeni pro sebe - 2.díl

9. září 2013 v 19:03 | Rose |  Stvořeni pro sebe
Tak jsem tady zase miláčkové, Kira - ta mrška malá blonďatá se zdržuje kde nemá- tedy mimo blog :D Takže to zbývá na mně a protože chci aby jste tady měli nějakou změnu tak dostanete SPS :D a trošku nám jebe - nebo konrkétně mně :D Tři hodiny matiky, no lidi- to je za trest :D ale přežila jsem to ve zdraví, minulej týden , haha, ale hrabe mi doteď :D ale naštěstí mám předepsáno, protože by to nedopadlo vůbec dobře, bylo by to švihlý a to DOST! :D
Takže zlatíčka - tady to máte, jak jsem slibovala, tak už je to lepší :) miluju vás :)*


Hyun se podíval na černé nebe, které slibovalo déšť a pořádnou bouřku. Přesto se hodlal vypravit ven. Neměl v paláci co dělat a Key byl zase někde v čudu. Jonghyun se ušklíbl. Jo, když svého kamaráda potřeboval, nebyl zrovna nikde po ruce. Zavrčel a popadl plášť. Přehodil si ho přes sebe a vyšel ven. Obratně se prosmýkl kolem své stráže a rozrazil kované dveře. V tom paláci se dusil. Nadechl se čerstvého vzduchu a spokojeně se usmál.
Vydal se po úzké cestičce, která vedla za jeho sídlem, a brankou prošel ven. Vběhl do svého města a zpomalil. V tu chvíli se rozpršelo. Lidé se schovali pod kapuce svých plášťů a začali urychleně sklízet své stánky. Stejně se začalo stmívat a oni už se svým obchodem končili. Jonghyun sklonil hlavu v kapuci. Nechtěl, aby ho poznali. Měli ho považovat za toho, kým byl ve společnosti. Měli ho považovat za parchanta, který neměl nikdy dost.
Tuhle pověst si vybudoval, ještě když byl mladý a nastupoval na trůn. Vybudoval si ji jako ochranu před okolním světem.
Jediný Key a jeho přítel věděli, jaký Hyun vlastně je.
Z úvah ho probral pohled na stín, který ležel na zemi. Když přišel blíž, zjistil, že je to tělo. Zbitého a nahého chlapce. Všeho si všiml na první pohled a zamračil se. Přešel k němu a podíval se mu do tváře. Málem zalapal po dechu. Chlapec byl tak krásný, až se mu nad tím tajil dech. I přesto, že jeho tělo bylo zbité a poseté modřinami, tvář nevyjímaje, Hyun viděl, že nebude zas až tak starý. Odhadoval mu nanejvýš devatenáct let.
Chvíli nad ním ještě dřepěl a pak trhl hlavou. Kruci, kašle na svou pověst, byl by zrůda, kdyby toho chlapce tady nechal. A ostatně, časem z něj dostane, kdo ho to zbil. A udělá tomu parchantovi ze života peklo.
Temně se usmál. Vzal chlapce do náruče a zabalil ho do pláště. Dlouhovlásek v jeho náruči sebou škubl a bezděčně vzlykl.

Jonghyun šel rychle, aby ten malý neprochladl ještě víc, než byl teď. Stejně to odmarodí. Tím si byl jistý.
Prošel celým městem a vstoupil brankou do zahrady. Opět se nepozorovaně proplížil kolem stráží (měl by je nechat vyhodit) a ve svém pokoji položil chlapce na postel. Pak odešel rázně do kuchyně a poručil služce, ať mu přinesou teplou vodu a čaj. Co nejdřív!
Pak se vrátil do pokoje, aby se podíval na ta chlapcova zranění. Zalapal po dechu. Na zádech i na stehnech měl dlouhé jizvy, bříško i rozkrok měl rozdrásané do krve a plné podlitin. Ty měl i na tváři. Ležel na posteli v bezvědomí a tvář měl smrtelně bledou.
Ozvalo se zaklepání.
Jonghyun vstal a přešel ke dveřím. Za nimi bylo postaveno vědro s teplou vodou a tác s horkým čajem.
Vzal si to do rukou a zabouchl za sebou opět dveře. Tác položil na stolek u postele a poté k ní dotáhl i vědro. Vzal si čistý, vlněný ručník a namočil ho ve vodě. A pak začal omývat chlapci rány. S každým dalším dotekem ručníku, odhaloval chlapcovu čistou a krásnou tvář. Byla plná modřin, ale to se za pár dní vstřebá.
Jonghyun se posunul na další část jeho těla. Opatrně omýval jeho hrudník. Ten chlapec byl tak vyhublý, že to až hraničilo s podvyživeností. Bude ho muset vykrmit. Opatrně ho přetočil na bok a zalapal po dechu. Na jeho zádech se skvěly krvavé šrámy a krev, která z nich vytékala, se teď vpíjela do peřin. Jonghyun zaklel. Najde toho hajzla a zabije ho. Vlastnoručně ho zabije.
Omyl mu i záda a pak se přesunul dál. Když viděl jeho zakrvácený rozkrok, málem se neubránil hlasitému řevu. Tak tohle na něj bylo moc. Kdo mohl týrat tak mladého chlapce. Jaká zrůda v jeho městě mohla tak týrat tohohle nebohého chlapce. Začal vidět rudě.
Teamin se zmítal mezi vědomím a nevědomým. Věděl, že se jej někdo něžně dotýká, a omývá mu rány, způsobené bičíky, ale nemohl rozeznat jeho tvář. Byl tak zesláblý, že se nedokázal přimět, aby jen pohnul víčky nahoru a zahleděl se na osobu, která o něj tak jemně pečovala. Přesto cítil jemné dlaně, které museli jistojistě patřit ženě. Proto se nebál. Žena mu nemůže ublížit. Muži byli nebezpečnější.
Ještě chvíli okrajově vnímal, co se s ním děje, ale potom už se propadl do sladkého nevědomí.

Jonghyun se zamračil. Chlapcův stav se nelepšil. A to se mu do něj podařilo nalít čaj. Pohladil ho po dlouhých vlasech, které mu spadaly do tváře, a jemně mu je odhrnul. Před chvilkou se mu zdálo, že je chlapec alespoň trošku při vědomí a tak jeho doteky zněžněly. Bál se, že když zjistí, že o něj pečuje muž, bude se jej bát. Už stačil poznat, že ten kluk byl po dlouhou dobu znásilňovaný a týraný. Tělo už mu omyl a teď přes něj přehodil čistou peřinu. Tu od krve zanesl služce, aby ji vyprala. Ona se nevyptávala.
Popravdě řečeno, Hyun se bál chvíle, kdy se ten malý probudí. I když byl zvědavý na všechno, co se mu v životě stalo, tušil, že se na něj bude dívat se strachem v očích.
Někdo tiše zaklepal na dveře a Jonghyun k nim přišel.
"Keyi? Pojď dál." Řekl unaveně a přejel si dlaní po obličeji.
Key vstoupil dovnitř a rozhlédl se po pokoji. Zarazil ho pohled na chlapce v bezvědomí, jak leží na přítelově posteli.
"Co se tady stalo, když jsem tu nebyl?" zeptal se nechápavě a posadil se do křesla na druhé straně pokoje. Hyun si sedl naproti němu a znovu si přejel dlaní po tváři.
"Našel jsem ho v dešti, když jsem se byl projít. Potom jsem zjistil, že je zmlácený a seřezaný, tuším bičíky. Tak jsem ho sem přinesl a ošetřil ho. To, že má jizvy a hluboké rány, rozdrásané zápěstí a spoustu modřin, není ani tak podstatné, jako ten rozdrásaný rozkrok. Někdo ho spoustu let znásilňoval a bil. A ještě k tomu si myslím, že hodně prochladl, protože v tom dešti ležel nahý. Mohl bys prosím přivést Rena, aby se na něj podíval? Přeci jen… je to doktor a rozumí tomu víc než já."
Key na něj chvilku vyděšeně zíral, než přikývl. "Přivedu ho ještě dneska v noci." Slíbil a pak se zvedne. "Tak radši půjdu hned, dokud ještě nebude spát." Lehce se při vzpomínce na svého přítele usměje. Pak se ode dveří ještě otočí po bezvládném mladíkovi a zavře je za sebou.
Pospíchá chladným městem a nic nedbá na lezavé mžení, které mu smáčí vlasy i těžké oblečení. Vrazí do svých dveří, jak velká voda a zamíří do ložnice.
"Tady jsi. Kde jsi byl tak dlouho?" zeptá se milý hlas a dvě paže se ovinou kolem jeho pasu.
Key se s úsměvem otočí a políbí svého přítele na rty. Pak se zatváří vážně. "Musíme za Jonghyunem. Potřebuje tvou pomoc."
Ren se zamračí. "Stalo se mu snad něco?"
"Jemu ne. Ale teď si rychle sbal věci, co potřebuješ." Key se vymaní z blonďákova sevření a podá mu dlouhý plášť. Ren si ho vezme a popadne svou lékařskou tašku, která je vždy připravená a v perfektním stavu. Vyběhnou do sílícího deště. Dneska snad pršet nepřestane, pomyslí si kysele Key, ale to už táhne Rena za ruku do pánova domu. Jonghyun znal Rena velmi dlouho a proto se před ním nesnažil skrývat svou pravou povahu.
Key znovu zaklepal na Hyunovi dveře a ta se hned otevřely.
"Díky bohu. Ahoj Rene, pojďte dál."
"Co se děje?" zeptá se vyjukaný blonďáček a pohledem přejede po Hyunově těle. Nezdá se mu nijak zraněný, nebo nemocný. "Vždyť ti nic není." Řekl nechápavě.
"Nejedná se o mně. Chci, abys prohlédl toho chlapce, co mi leží v posteli. Našel jsem ho nahého v dešti, zmláceného a zakrvaveného. Rány už jsem omyl vodou, ale nevím co dál."
Ren přešel celou místnost, aby se mohl podívat na ležícího chlapce. I když byl v bezvědomí, jeho tvář byla poznamenaná děsem a bolestí. Položil lékařskou tašku vedle postele a sundal si plášť. Vyhrnul si rukávy černé košile a opatrně odhrnul deku.
Tělo chlapce sebou cuklo a jakoby se schoulilo do sebe.
Ren se zamračil. Ten chlapec byl očividně týraný. Otevřel tašku a vyndal z ní obinadlo. Položil ho na postel vedle chlapce a vyndal kapesníček.
"Máš tady vodku? Nebo něco takového? Brandy?"
"Brandy tu mám. Co s tím chceš dělat?"
"Musím mu to vydezinfikovat, aby se to nezaneslo. Potom mu to převážu obinadlem. A pak se podívám na další rány." Zamumlal si už pro sebe tiše.
Jonghyun mu přinesl brandy a pak se starostlivě podíval na chlapce. Nevnímal.
Ren mu pečlivě vydezinfikoval všechny rány na hrudi, bříšku i zádech a poté je zavázal. Museli chlapce nadzvednout, aby to mohl obtočit. Naštěstí byl dlouhovlásek stále v bezvědomí, takže se jim nezmítal. A pak mu Ren roztáhl nohy. Před očima se mu zatmělo. Tolik jizev a strupů. A stále čerstvých ran. Které zvíře…
Zavrtěl hlavičkou, až se mu blonďaté vlasy, rozletěli kolem a jal se dezinfikovat i tyhle rány. Tohle bude ještě dlouhá noc…
Tu noc nespal ani jeden z nich. Key s Renem u něj strávili převážnou část noci. Ren ale odvedl výbornou práci. Ještě nakonec poradil Jonghyunovi jak srazit horečku, která se u chlapce objevila a se slovy, že se na něj přijde zítra podívat, odešli. Oba unavení, ale šťastní, že mohli pomoci.

Jonghyun si sedl unaveně do křesla a pozoroval chlapce. Ještě chvilku ho nechá v klidu, ale pak… pak mu půjde srazit horečku.
Napil se brandy a protřel si oči. Měl by jít pak spát. Je unavený, a když bude nevyspalý, moc tomu klukovi nepomůže. Dneska si prostě ustele vedle v hostinském pokoji. V tu chvíli odbyla třetí v noci a Jonghyun se zvedl. Zašel si do kuchyně pro studenou vodu a pak do koupelny pro lněný ručník. Všechno to pak položil na stolek, který si už před tím posunul k posteli Ren a namočil ručník do ledové vody. Opatrně, tak aby malého nevyděsil, mu přejel ručníkem po horkém těle.
Dvakrát musel odběhnout pro studenou vodu, než uznal za vhodné, že se mu tu horečku podařilo srazit. Bylo půl páté ráno, když zalehl ve vedlejším pokoji do postele a propadl se do bezesného spánku, který mu nedal ani klid, ani vytoužený odpočinek.těl, že se jej někdo něžně dotýká, a omývá mu rány, způsobené bičíky, ale n
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama