9.kapitola

2. září 2013 v 10:25 | Rose |  Right to love
Tak lidičky, jak jsem slíbila, je tu další díl RTL , teď jsem se vrátila ze školy, jako fakt bomba, co to tam na nás vyvalili :D A můžete mít radost, pač začal nový školní rok, Kira se tu opět začne zjevovat, jásejte :D Ale já nic, ona vám to jistě oznámí sama :D :D :D Takže já padám, zase se pokochejte pohledem na Jonghyuna a já se jdu věnovat návštěvě :D Hehe , miluju vás :D


Probudil ho horký vzduch. Neparně se pootočil na boku a zabořil nos do Haeho hrudi. Byl tu. Se zavřenýma očima se usmál.
Hae se na něj podíval a široce se usmál.
"Dobré ráno." Zašeptal a pohladil ho po tváři. JR tiše zavrněl a pohnu se proti jeho ruce. Miloval jeho doteky.
"Dobré ráno"
"Co chceš dneska podniknout?"
"Nejradši bych zůstal celý den v posteli." Zamumlal JR a ještě víc se přitiskl k doktorovu tělu.
Hae se zazubil. Nebránil se proti tomuhle plánu, ale přeci jen, něco jíst museli.
"Dobře, ale nejdřív udělám nějakou snídani, a potom uvidíme." Pustí Jonghyuna ze svého sevření a začne se hrabat z postele. Ale nestihne ani došlápnou na měkký koberec a je vtažen znovu do teplých peřin.
" Nechoď ještě." Zaškemrá JR a smutně se na něj zadívá. Hae zamrká. Co to?
"Hyunie, chci jen udělat snídani. Hned budu zpátky." Hae ho pocuchá ve vláscích a JR ho s dalším smutným pohledem pustí. I on říkal, že se vrátí.
Prudce zavrtí hlavičkou. Vždyť Hae není on. Není Sungmin.
Donghae si toho zavrtění nevšimne. Jen vyjde z pokoje a přejde do kuchyně. Udělá čaj, namaže chleba marmeládou a potom to všechno donese do ložnice. JR tam sedí tak jak ho tam nechal. V tureckém dřepu a rukama si podpírá bradu. Když ho uvidí vcházet, oči se mu nepochopitelně zablesknout radostí. Vrátil se.
Hae si sedne na postel a tác postaví na noční stolek. Nakloní se k Hyunovi a jemně jej vezme za bradu. Bez dalších řečí ho políbí. Ne jemně, ale vášnivě. Tak moc se ho najednou potřebuje dotýkat. Nahne se ještě víc a tím povalí Jonghyuna pod sebe. Líbá ho dál, zatímco jeho ruka šmejdí pod Hyunovým tričkem. Úmyslně přejel jemně po jeho bradavce, až JR do polibku usykl. Donghae se usmál. Vzápětí se však odtáhl.
JR se na něj zmateně zadíval a Donghae se uculil. "Mám pro tebe ještě vlastně jedno překvapení, ale budeme se muset vzdát celého dne v posteli." Usmál se sladce a posadil se. Tím plynulým pohybem vytáhl do sedu i Jonghyuna, který si ho teď měřil zcela nechápavým pohledem.
"Eh?" vypravil ze sebe nepobíraje situaci, která se najednou vyvrbila.
"Pozval jsem Siwona na oběd. Nu a při té příležitosti přijde i Leeteuk. Chtěli jsme jim přeci nějak pomoci, ne?" usmál se Donghae a jen tak tak se zachytil, aby ho JR samou radostí nepovalil do peřin.
"Jak jsi to dokázal?"
"Použil jsem svoje přesvědčovací metody. Včera, když jsi byl ve škole, jsem se stavil v nemocnici, jednak pro svoje směny, ale taky abych mluvil se Siwonem. Uznal, že ho to mrzí a je ochotný přijít. Ale Leeteuka, jsem pozval za tebe. On o Wonovi neví. To, že si to ti dva neumějí vysvětlit sami, mně vytáčí, ale dává mi to záminku, něco v tom podniknout. Takže, co dneska uděláme k obědu?" ušklíbl se vesele Donghae a pohladil mladíka po tváři.

Bylo něco po dvanácté, když se ozval domovní zvonek. JR se podíval po Donghaem, který pečlivě rovnal talíře. Zatím bylo prostřeno jen pro tři. Donghae netušil jestli Teuk přijde a proto nechtěl Siwona rozrušovat. Což se silně přelo s tím, že už mu o Leeteukovi řekl.
"Běž prosím otevřít. Musím to tady dodělat." Usmál se Donghae na Hyuna a ještě si ho přitáhl pro lehký polibek.
JR se se smíchem vymanil z jeho objetí a zamířil ke dveřím. To, co Donghae slyšel, ho utvrdilo v tom, že Leeteuk už je tady. Byl tu dřív než Siwon, s čímž sice Donghae nepočítal, ale i tak to bylo v pořádku.
Radostnému vypísknutí, kterému se JR neubránil, jakmile viděl blonďáka ve dveřích, se ozvalo znovu.
"Donghae? Myslím, že můžeš prostřít rovnou pro čtyři." Ozval se se smíchem a táhl Leeteuka za ruku do kuchyně.
"Eh?" vypravil ze sebe trošku v šoku hnědovlásek, když uviděl za Leeteukovými zády i Siwona jak se široce usmívá.
"Netvař se tak překvapeně Donghae. Uznal jsem, že na tvých slovech je toho spoustu pravdy a tak jsem si s ním promluvil. No a jak to tak vypadá, tak to skončilo dobře, ne?" usmál se znovu Siwon a sedl si ke stolu.
Blonďák se posadil vedle něho a něžně se na něj podíval.
"Pch a my jsme jim chtěli pomoc. A oni to zvládnou zatím sami. Příště se na ně vykašleme, co říkáš, Hyunie?"
JR jen se smíchem zakroutil hlavou a jak se prostírat.
"Moc se tady nerozohňuj s nějakým pomáháním, Budeš si to moci vykompenzovat v nemocnici. Kangin se na tebe s Yesungem moc těší. Já totiž mám dovolenou hned po tobě." Zasmál se Siwon a vzal blonďáka za ruku. "Přeci mám doma maroda, ne?"
Donghae si odfrkl a zašklebil se.

Po obědě si sedli do obýváku, a zatímco Siwon něco řešil s Haem v těch jejich doktorské hatlamatilce, JR seděl na pohovce, v ruce držel džus a povídal si s Leeteukem.
"Jak ti to vlastně vysvětlil?" zeptal se JR se zájmem.
Blonďáček se jemně usmál a podíval se na svého přítele. "Včera přišel, když už jsem si balil věci, s tím, že mi chce něco říct. No a tak jsem ho vyslechl. Omlouval se mi za to, jak se ke mně choval poslední dny. Prý měl nějaké problémy doma. Kvůli mně. Jeho rodiče prý nesnesli, že se zamiloval do kluka. No a on to neuměl vyřešit. Proto se ke mně choval, tak jak se choval. Řekl mi, že jsem pro něj ale přednější než jeho rodiče a tak jsme od včerejška spolu. Sice bydlíme, každý odděleně, ale hlavně, že jsme si to vyříkali. Nemohl bych už bez něj žít, je to strašně úžasný člověk. Popravdě, už jsem v to ani nedoufal, včera jsem se balil s vědomým, že už jej nikdy neuvidím."
JR se usmál a pohladil jej po vlasech. "Vidíš, říkal jsem ti, že to všechno dobře dopadne."
"Hlavní je, že i ty jsi šťastný." Leeteuk prostě neuměl myslet jen na své štěstí, ale i na štěstí ostatních lidí.
"Jsem" přisvědčil JR a něžně pohlédl na Donghaeho. Ten měl skloněnou hlavu nad nějakými papíry a o něčem se dohadoval se Siwonem.
"Nepůjdem se projít? Necháme tady ty dva a jejich práci. Můžeme se podívat různě po Soulu." Navrhl JR a Teuk nadšeně kývl.
A tak se oba chlapci zvedli, rozloučili se se svými miláčky a vypravili se ven. Venku bylo krásné sobotní odpoledne.
"Slyšel jsem, že dokončuješ školu, jak se ti tam líbí?" zeptal se Teuk, když si koupili zmrzlinu a vydali se loudavým krokem po městě.
"Jo, dost se mi tam líbí. Očekával jsem spíš, že si tam dostuduju, odmaturuju, a pak sbohem a šáteček, ale našel jsem tam kupodivu i kamarády. Vlastně se mně zastali hned první den, co jsem tam přišel a učitel po mně chtěl, abych se představil. A já to odmítl. Málem jsem schytal poznámku, nebo co by mně čekalo, ale oni se do toho vložili. No a od té doby tam nejsem jedinou přestávku sám. Je to něco nového, co ani neznám."
Leeteuk věděl všechno, co přivedlo Jonghyuna do nemocnice. Vyprávěl mu to tehdy, když se odpoledne na pokoji zase nudili a nebyl tam ani Siwon ani Donghae aby je nějak zabavili. Věděl i o jeho minulosti, když ho jednou v noci utěšoval. Tenkrát se JR probudil z ošklivé noční můry a rozvzlykal se, tak usedavě, že to Teukovi nedalo a vylezl z postele, aby jej utěšil. A tehdy se dozvěděl, co všechno se tomu malému stalo.
Byla také pravda, že od té chvíli jej JR považoval za svého nejlepšího přítele, kterému může věřit a říct mu všechno, co jej trápí. Že se mu může svěřit s věcmi, o kterých Donghae neměl ani ponětí. I když už mu podstatnou část svého příběhu řekl.
Najednou se JR zastavil a okouzleně se díval na výlohu knihkupectví.
"Chceš jít dovnitř?" zeptal se s úsměvem Leeteuk a JR nadšeně kývl. Tu knížku, co mu Donghae půjčil do nemocnice, už stihl přečíst a teď pokračoval druhým dílem, ale četl rychle a až bude příští týden doma sám, bude se nudit a bude číst ještě víc. Tedy pokud nebude aktivně přepisovat ten příběh, u kterého si ještě neudělal od včerejška číslování stránek.
Oba chlapci tedy vešli do velkého knihkupectví a JR měl co dělat, aby kolem všech těch knížek nezačal poskakovat jako na pérku. Tady ještě nebyl. Byla to ta luxusnější část, do které před pár dny JR ani nepáchl. Zaujatě chodil od jedné police ke druhé a Leeteuk ho očima pozoroval. Nepřinesl mu žádný dárek, ale tady viděl vhodnou příležitost, jak mu nějaký koupit.
Mobil v kapse džínů se mu rozvibroval a on jej spěšně zvedl.
"Ahoj, Wonnie. Ne… jsme v pořádku. Zašli jsme do knihkupectví a Hyunie se tady trošku porozhlíží. Neboj se o nás. Do hodiny jsme zpátky." Usmál se Leeteuk a ohlédl se po Jonghyunovi. Viděl ho ve vzdáleném rohu knihkupectví a vypravil se za ním.
"Tak zatím pa, Wonnie" rozloučil se svým přítelem a pomalu se vydal za hnědovláskem.
"Líbí se ti něco?" zeptal se mile a chytl jej kolem ramen.
JR smutně kývl. "Líbí se mi toho moc, ale nemůžu si to koupit. Bohužel."
"Co se ti líbí nejvíc?"
"Tady, tohle." Ukáže JR zbožně na knihu, kterou právě drží v ruce.
"Tak jí koupíme, co na to říkáš?"
JR se k němu zděšeně obrátil. "To- to nejde. Nemůžeš mi něco kupovat jen tak…"
"Proč jen tak? Včera jsi měl narozeniny. A já ti nedal žádný dárek."
"Ale-"
"Žádné ale, dej mi ji, koupím ti ji."
JR mu ji tedy poslušně vložil do rukou a Leeteuk se s ní vypravil přes celé knihkupectví k pokladně. Zaplatil a chytil Jonghyuna kolem ramen.
"Tak pojď, obejdeme to a pak se vydáme zpátky, Siwon už mi volal a ptal se, kde jsme. Asi ani jeden nevnímal, že se jdeme projít." JR kývl a víc se schoulil do trička. Během jejich návštěvy v knihkupectví se zatáhlo a ochladilo se. A ani jeden neměl sebou nic, co by je ochránilo před chladem.
Leeteuk se podíval na nebe. "Anebo to radši obcházet nebudeme." Usmál se jako sluníčko a chytl Jonghyuna za ruku. Pospíchali, aby je nestihl déšť. Byli už skoro před Donghaeho barákem, když tu JR strnul. Uslyšel totiž něco, co by tady nečekal. Pomalu se obrátil a upře své veliké oči na blonďatého chlapce, který stál jen pár kroků od nich.
" Věděl jsem, že jsi děvka Jonghyune. Ví o tom ten tvůj doktůrek, že se po městě vodíš s jiným klukem, než je on sám? Asi by o tom rád věděl, že?" Sungmin se šklebil jako démon a Teuka popadla chuť tomu malému skrčkovi vrazit jednu pěstí. I o něm věděl.
"Jonghyune, pojď. Prosím pojď." Ale chlapec jako kdyby zůstal přimražený na místě. Tenhle kluk jej stále děsil. Stále toho věděl příliš mnoho. A náhle se sesunul k zemi.
"Jonghyune" stačil ještě zaslechnout někoho, jak křičí, ale pak se jeho mysl ponořila do temnoty.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama