10.kapitola

11. září 2013 v 21:12 | Rose |  Right to love
Jsem tu znova... hm... po krátké době, což je celkem blbé... :D ale pro vás to má jisté výhody :D Takže na přání mé kamarádky tu přibyl další díl... má to za odměnu, byla hodná :D Já jdu poklidně umřít, protože zítra vstávám na praxi UŽ!!! v půl 6 a jako dost mně to děsí :D A to mně dneska Kira nalejvala (kazí mně) :D A... neměla jsem co dělat, brouzdala jsem po Googlu a vyšla jsem s novým obrázkem.) :D Takže, přeju příjemné počtení a dlouho... dloooooouho... dloooooooooooho se tu neobjevím :D Možná někdy v půlce měsíce :D Takže pac a pusu :* A... lovu zdar :D


"Hyunnie. No tak, Hyunnie, prober se."
Cítil jemný tlak na tvářích. Otevřel oči a zmateně těkal očima po ustarané tváři svého přítele.
"Co se stalo?"
"Sesunul ses Leeteukovi před vchodem. Co se stalo?" Donghae to věděl už od blonďáčka, který je vyděšeně zavolal dolů. A Siwon mu jej přinesl do bytu.
JR zatěkal očima a spatřil bledou Teukovu tvář, jak na něj hledí s vyděšeným výrazem. Trošku se třásl a Siwon jej pevně držel.
"Sungmin. Byl tady… a zase něco měl." Zašeptal téměř neslyšně.
Donghaeho to nepřekvapilo. Vztekal se ve chvíli, kdy mu to Teukie řekl. Ale teď už byl relativně v klidu. Jenom tomu malému skřetovi chtěl rozbít hubu, nic jiného. Pohladil Jonghyuna po vláscích a pomohl mu na nohy. Chlapec si sedl na pohovku a nechal se vtáhnout do jeho náruče. Teď jej potřeboval. Víc než kdy jindy. Naproti nim si sedl Siwon a vtáhl si na klín Leeteuka.
"Možná by bylo lepší, kdyby jej někdo ohlídal, až budeš zase chodit do práce."
Donghae se zamračil. Po tomhle dnešním incidentu se mu nechtělo nikam. Ale věděl, že musí.
"Ale kdo, Wonnie?"
"My"
JR zakroutil prudce hlavičkou. "To- to nejde. Vždyť já jsem převážně ve škole. A- a kluci se tam o mně postarají."
"A co cesta ze školy? A večery? Co když bude mít Donghae noční?" Leeteuk měl od toho malého prostě starost.
"Když budu tady v bytě, nic se mi nestane." Řekl s přesvědčením JR a přitisknul se na Donghaeho tělo.
"Leeteuk má pravdu, Hyunnie. Nemůžeš tady být po nocích sám. Ani já nevím, kolik nočních mi Kangin dá."
"Ale já je nechci obtěžovat."
"Jonghyune. Nebudeš nás obtěžovat. Mimo jiné, tenhle bude mít po týdnu taky nástup do práce, já se budu zotavovat trochu dýl a tak můžeš na noci zůstávat u mě." Leeteuk se šťastně usmál, že přišel na řešení.
"Tak to zní, jako kdyby ses mně chtěl zbavit. A to spolu jsme teprve den, prosím." Řekne dotčeně Siwon a všichni se uvolněně zasmějí.

JR za sebou zavře dveře koupelny a svleče ze sebe oblečení. Pustí si horkou sprchu a vstoupí pod ní. Úlevně vydechne. Z nějakého neznámého důvodu jej bolí záda. Nechá na ně dopadat horké kapky a zavře oči. Za nimi se mu promítne Sungminova tvář a on je prudce otevře.
Sakra! Zakleje v duchu a pěstí bouchne do dlaždiček. Proč se musel objevit zase? Proč mu ze života nezmizí?
JR věděl proč. Protože Sungmin neskončí, dokud se Donghae nedozví všechno a nezavrhne ho. Pak se k němu bude muset vrátit.
Ne! Do toho světa se nevrátí. Nikdy. Znovu bouchne pěstí do dlaždiček a z očí mu steče pár slz bezmocnosti. Rychle se však smísí s horkými kapkami vody. Cítí se tak… špatně.
Pevné ruce jej obejmou a další tělo se natiskne na to jeho. Donghae líbne mladšího chlapce na rameno a pak se mu podívá do tváře. Není si jistý, jestli jeho miláček náhodou nepláče. Pomalu jej otočí k sobě a vezme jej za bradu.
"Copak se děje, Hyunnie?"
Ale chlapec jen zavrtí hlavou. Prudce si hnědovláska přitáhne k sobě a pevně jej obejme.
"Miluju tě, Donghae."
Doktor se šťastně usměje. Konečně řekl nahlas to, co si myslel už jakou dobu. Ale proč mu to říká zrovna teď? Ne že by nebyl rád, ale… ve sprše?
"Já tě taky miluju, Jonghyune." Nechal se od chlapce ještě pevněji stisknout a uvažoval nad tím, co se asi děje. Moc dobře věděl, že by mu to Hyun jen tak neřekl. Na to bylo ještě brzo. Na vyjádření citů chlapce, který lásku nikdy nepoznal. Ale JR chtěl, aby to věděl. Potřeboval vědět, že to ví.
Donghae se lehce vymanil z jeho sevření a JR sebou škubl. Pokazil snad něco? Neměl mu to říkat? Ale… ale…
"Otoč se, namasíruju ti ty bolavý záda." Usmál se Donghae a přinutil chlapce, aby se k němu otočil zády. Nalil si do ruky jakýsi olejíček a jemně jej rozetřel po Hyunových zádech.
JR zavřel slastně oči. Masáž. Ano… přesně tu potřeboval.
Nevěděl, jak dlouho jej Donghae masíruje. Ztratil pojem o čase. Ale nakonec ta slast přeci jen skončila. Donghae jej umyl a pak jej vyhnal z koupelny s tím, že se potřebuje v klidu osprchovat.
JR se jen usmál a v pyžámku zahučel do postele. Dnešek byl celkem náročný. Podíval se na knížku, která ležela na stole, a musel se usmát. Přes všechno, co mu dnešek přichystal, měl radost. Z Teuka a Siwona, z knížky kterou mu Teukie koupil. Z toho, že konečně Haemu řekl, co k němu cítí.
Ano, to bylo na dnešním dni to nejdůležitější. Nic jiného. JR si lehl a zavřel oči. Najednou se cítil tak moc unavený. A to prosím se chtěl na Donghaeho zase dneska vrhnout. Ale už asi nebude mít sílu.
Zívl a podrbal se ve vláscích. Jestli se Donghae brzo nevrátí, opravdu mu tady usne.
"Víš, že vypadáš v té posteli strašně roztomile?" zasmál se Hae a pobaveně jej pozoroval od dveří.
"A víš, jak moc se mi chce spát?" usmál se unaveně JR. Donghae k němu přešel a lehl si vedle něho.
"Tak spi, miláčku. Už se neboj."
JR jen spokojeně vydechl a zabořil nos do hnědovláskovi hrudi. Byl čas jít spát.

Probudili jej horké rty, které si přivlastnily ty jeho a hladově jej líbali. Nestihl ani otevřít oči, když se na něj Donghae vrhnul. Ale JR se rychle vzpamatoval. Byl vycvičený ze situací ze Sungminem. Ten když dostal chuť v noci, tak Jonghyuna nešetrně vzbudil. Rychle si mladíka přitáhl k sobě a donutil ho, aby polibek zjemnil. Nevěděl, kolik je hodin, ale v pokoji bylo ještě šero.
Rychle jej překulil pod sebe a něžně se na něj usmál. Poprvé uspokojil on jeho, tak teď si role vymění. Ať Donghae vidí, že jeho přítel není zase tak nevinný, jak si myslí.
JR se přesunul na jeho krk, jemně jej cumlal, kousal jeho kůži, až mu tam zůstal rudý usvědčující flek.
Byl nedočkavý. Bylo to jen pár dní, co se s Donghaem vyspal, ale od té doby se cítil jaksi… prázdný. Toužil po tom, aby jej Donghae naplnil.
Rukou zajel do Donghaeho tepláků a stiskl jeho chloubu. Hnědovlásek zasténal. Ale přeci jen, dneska si chtěl užít on. Znovu se na posteli překulil, aby se JR ocitl pod ním. Znovu jej líbal vášnivě a nenasytně. Kousal jej o rtů, až to Jonghyuna začalo bolet. Co to do Donghaeho vjelo?
Rozlepil oči ještě víc a spočinul pohledem na mladíkovi, který mu věnoval péči. Světlé krátké vlasy ho polechtali na tváři a on zděšeně vykulil oči. Tohle byl… Sungmin.
"Vidíš mně rád, Hyunie? Já tebe taky. Chci tě. Stýskalo se mi po tvém těle. Nikdy jsem nenašel lepší." Sungminův úšklebek byl až moc děsivý. "Najdu si tě, Hyunie. Neschováš se."
Jonghyun se s výkřikem probudil. Vyhrabal se z postele a zamířil do koupelny. Potřeboval být sám. Byl rád, že nevzbudil Donghaeho. Ten muž měl za to, že jeho noční můry skončili, jakmile si ho k sobě přestěhoval. Ale nebylo tomu tak. Bál se, že se Sungmin vrátí. Že se splní to, co mu slíbil ve snu.
Jonghyunovi stekla po tváři slza a on tiše vzlyknul. Tolik si zvykl na teplé tělo svého přítele, že ho teď postrádal. Přesto… stačilo přeběhnout do ložnice a stulit se do jeho náruče.
Hyunie se na sebe podíval do zrcadla a musel se ušklíbnout. Netušil, co na něm Donghae vidí.
Odvrátil pohled a rozvzlykal se. Najednou na sobě cítil všechny ty doteky, které mu Sungmin věnoval, všechny ty polibky, pro které kdysi žil. Musel se ušklíbnout. Sesunul se na studené kachličky a zabořil tvář do ohbí lokte. Najednou si nebyl jistý vůbec ničím. Nebyl si jistý sebou, nebyl si jistý, jestli se tu Sungmin objeví a odvede ho od Donghaeho. Protože jestli jo, tak se zblázní. Zblázní se steskem, po tom člověku, který teď ležel sám na posteli.
Ucítil lehké pohlazení a to, jak si jej někdo přitáhl do náruče. Nechtěl otevírat oči. Věděl, kdo to je. Cítil Haeho vůni a instinktivně se k němu přimkl. Uchopil jeho tričko do pěstí a obličej schoval v jeho rameni. Tak moc ho potřeboval.
"Copak se děje, Hyunie?" zeptal se zmateně Donghae a hladil ho po zádech. Krouživými pohyby jej uklidňoval a lehce jej líbal do vlasů. Nevěděl, co se tomu maličkému děje. Netušil.
"Bojím se." zamumlal JR do jeho hrudi.
"Čeho?"
"Že se vrátí." Vydechl JR.
Donghae se zamračil. "Nevrátí se."
"Slibuješ?"
"Slibuju." Usmál se Donghae lehce a stoupl si. Vzal Jonghyuna do náruče a on se k němu přitisknul.
"Miluju tě. Hyunie."
"Já tebe taky." Usmál se hnědovlásek a nechal se odnést do postele.
Donghae mu ještě věnoval jeden polibek na dobrou noc a pak už se mu JR uvelebil. Zavřel oči a za chvíli usnul, uklidňován pravidelným tlukotem milencova srdce.
Donghae se tu noc nevyspal. Pořád musel myslet na to, jak našel toho chlapce schouleného v jejich koupelně, schouleného a plačícího.
Bál se toho hajzla, který se mu neustále pletl do života. Bál se ho natolik, že neřekl Donghaemu proč pláče. A to ho užíralo ze všeho nejvíc. Dneska měl poslední den volna a rozhodně se nechtěl zabývat Sungminem, protože by ho šel rovnou zabít. Bude si muset promluvit s ředitelem té školy. Měl mnoho vlivných přátel a i on byl doktorská špička v Seoulu, takže nějaký vliv na jeho vyhození mít bude. Hořce se ušklíbl. Nenechá toho zmrda, aby tomu maličkému ubližoval, už nikdy. Ještě víc spícího chlapce objal a lehce jej líbnul do vlasů. Jako kdyby JR tušil, že je to Donghae, ze spánku se usmál a zavrtal se ještě hlouběji do jeho náruče.

Donghae prošel nemocniční chodbou a zaklepal na Kanginovi dveře. Ten jej vyzval a od stolu se na něj culil jak měsíček na hnoji. "Rád tě vidím. Včera jsi vypadal, že mi chceš zdrhnout hned a vyměnit si to se Siwonem.
"Věř, že bych rád." Ušklíbl se Donghae a posadil se. Bylo úterý, dvě odpoledne a jeho dneska čekala odpolední a noční zároveň. Ráno odvezl Jonghyuna do školy, srdceryvně se s ním rozloučil a potom zamířil domů, udělat oběd a večeři, aby měl jeho miláček co jíst, až přijde ze školy.
Už mu dvakrát volal, jestli je v pořádku a on mu vždycky se smíchem odpověděl, že ano. Byl domluvený se Siwonem, že ho odveze domů a potom se u něj staví ještě večer.
Vrátí se až zítra kolem šesté ranní a to už bude JR pomalu vstávat do školy. Ještě mu připraví snídani a potom si půjde lehnout. Bude spát jak mrtvola, fakt.
"Co jsi mi potřeboval, Kangine?"
"Ale, jen jsem ti chtěl říct, že mezitím, co jsi tady nebyl, jsem trošku přeházel směny a operace. Moc tě nepotěším. Budeš mít teď dvě operace s Yesungem a Kibumem. Na noční tady s tebou bude Kyu."
Donghae měl sto chutí úpět jak raněnej vlk.
"No co s tebou mám dělat. Ty jsi můj šéf." Ušklíbl se.
"Jsem rád, že to víš. Jak se má JR?"
"Je na tom celkem dobře. Myslím, že mu ten týden se mnou doma prospěl. Začal chodit do školy. Bohužel se zase objevil ten zmetek, co mi hod dohnal pod kudlu. A JR se ho bojí. Jsem domluvený se Siwonem a Leeteukem, že se mi o něj budou trošku starat, až budu tady." Donghae si prohrábl vlasy.
Kangin se zamračil "Kdybych tady měl dostatek doktorů. Ale bohužel."
"To je v pořádku. Nějak si to s Hyunim zařídíme. Zítra mám volno?"
"Tak nějak, budu tě tady, ale potřebovat na vizitu v deset. Budu ti muset přidělit dalšího pacienta."
" Kangine. Vždyť budu mít po noční."
"Fakt mně to mrzí. Ale pak tě pošlu domů, neboj se."
"Neudělal jsem Jonghyunovi snídani."
"Budeš mít na to dost času. Kyuhyun ví, že tě má pustit ve čtyři domů."
"Milé." Ušklíbnul se Donghae a začal se zvedat z postele. "Je to všechno?"
"Jo, tak padej, za hodinu máš první operaci."
"Odprásknu tě."
"Taky tě miluju." Ušklíbne se Kangin a Donghae vypadne z kanceláře.

Ten den probíhalo vše normálně. JR se ve škole setkal zase s Chulem, Mim a Hangengem a ti ho neopustili po celý vyučování. Měl radost, že je po víkendu vidí. Zrovna seděli u automatu na kafe a povídali si. Měli dvě volné hodiny, protože jim odpadla matematika.
"Ty, Hyunie?"
"Hn?"
"Jaktože jsi mi sakra neřekl, že jsi měl v pátek narozeniny? Musel jsem se to dozvědět ze záznamů?" rozčílil se Heechul.
JR se zasmál "Úplně jsem na to zapomněl. Připomněl mi to až Donghae. Počkej ty ses hrabal v mých záznamech, Nemá je u sebe náhodou ředitelka?" JR se zamračil.
Heechul mávnul rukou. "Nehledal jsem tebe. Náhodou to na mně vykouklo. A ani má je u sebe ředitelka, ale já s ním mám dobrý vztahy." Heechul se napil z kelímku kafe o které se dělil s Hangengem. "Ale teď k těm narozeninám. Nedal jsi mi možnost, abych ti dal dárek. Copak mně nepovažuješ za svého kamaráda?" Hee posmutněl.
JR se podrbal za krkem. "Chulie, samozřejmě že jsi můj kamarád, ostatně všichni tři jste, ale prostě… neslavil jsem narozeniny strašně dlouho. Vlastně si nevzpomínám, kdy naposledy."
Chulie měl oči jak dva pingpongové míčky. "Ty jsi nikdy neslavil narozeniny?"
"Neříkám, že nikdy. Jenom prostě je to strašně dávno. Připomněl mi je až můj přítel, který mně tím v pátek překvapil." JR se při té vzpomínce usmál.
"Ale-"
"Chulie, mlč. Myslím, že tohle není téma, o kterém by chtěl Jonghyun mluvit." Ozval se Zhoumi a ustaraně se podíval na chlapce. Trošku mu už řekl, co se mu v životě přihodilo a Zhoumi, ačkoli si z ničeho nic moc nedělal, tohle jej zaskočilo.
Blonďáček slonil hlavu, cosi nesrozumitelně zamrmlal a zůstal zticha.
Ale ne a dlouho.
"Mám nápad! uspořádáme párty! Na počest tvých osmnáctých narozenin."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama