Vášeň lovce démonů 6/7

28. srpna 2013 v 18:07 | Rose |  Crossover
Jsem tu znovu... nebo respektivě zase jsem se tady na chvilku zjevila, abych vám oznámila neradostnou novinku :D A to, že se nám jednak krátí prázdniny, ano ano, špatná zpráva :( a za druhé- v podstatě jsem tady s koncem povídky. Příští díl už bude taková oddechovka, kterou jsem prostě musela napsat :D Takže tady zjistíte, co se vlastně stane a jak to všechno dopadne :) Miluju vás koťátka. A Kira taky. Nebojte, ta se tady taky brzo zjeví, pač půjdeme do školy a tam píše jak vzteklá :D a pak to hodí mně :D Takže já padám nebudu zdržovat, z tý zimy mi celkem hrabe :D :*

Běžel zasněženými ulicemi, díky svojí síle měl i rychlejší běh a daleko větší vytrvalost než obyčejní smrtelníci. Věděl, kde Changmin bydlel, řekl mu pro jistotu i adresu. Měl naštěstí už všechno připraveno, věděl i to, co má pronést, aby tu mrchu dostat z jeho těla. Teď zbývalo jen aby Kyuhyun spolupracoval a hlavně aby byl při vědomí. Changmina si celkem oblíbil. Nemohl říct, že byli kamarádi, ale na někoho kdo se chce vzájemně zabít, spolu spolupracovali celkem obstojně.
Bez zadýchání se zastavil u dveří a zazvonil.
Následně vyběhl schody a vpadl do bytu.
"Kde je?"
"V posteli. Upadl mi do bezvědomí hned, jak jsem ho na ní položil. Je strašně zesláblý, na to aby se udržel při vědomí."
Siwon se na Changmina pozorně podíval. Byl bledý strachy a trošku se mu třásli ruce.
"Uklidni se Changmine, jinak mu nepomůžeš." Štěkl po něm a měl sto chutí vlepit mu facku, aby byl v klidu.
"Musíš snad zvládat tyhle situace, ne? Jsi lovec démonů."
"Nikdy se nejednalo o mýho přítele." Vyjel na něj.
"Tak to ber tak, že to není tvůj přítel. Je to práce, Changmine. Budeš v klidu a zvládneš to, nebo ne? Protože jestli ne, tak tady marním čas. Mám doma někoho, kdo na mě čeká. Tak se tě ptám znovu, Changmine. Zvládneš to?"
Changmin na něj chvilku konsternovaně hleděl a pak se nadechl.
"Okey, zvládnu to."
"Dobře. Můžu se teď na něj jít podívat? Bude to trvat trochu dýl, musím pro něj umíchat ještě speciální čaj, který mi v tom pomůže. No nedívej se na mě, jak na debila, už jsem to dělal několikrát."
"Fajn, fajn. Pojď, zavedu tě za ním."
Jakmile Siwon Kyuhyuna uviděl, věděl, že je zle. Asmodeus se začal chlapcova těla zmocňovat čím dál tím víc a Kyuhyun s ním přestával bojovat.
Rychle mu ohmatal čelo, které bylo studené a lepkavé od potu a zamračil se. Rychle vstal z postele a zamířil do kuchyně. Changmin za ním.
"Co potřebuješ?"
Siwon mu vyjmenoval všechno, co sebou neměl. Changmin to jako zázrakem vykouzlil a Siwon jen pozvedl obočí. Pak si vzal mističku a začal koření drtit. Když už to měl skoro hotové, ozval se domovní zvonek. Střelil pohledem po Changminovi a ten rychle odspěchal do chodby.
"Zelo" usmál se na růžovlasého chlapce, který stál ve dveřích.
"Ahoj, Changminnie. Můžu dovnitř? Potřebuju s tebou mluvit."
"Zelo, promiň, ale teď se to moc nehodí."
"Proč ne?" růžovlásek zvedl obočí a zářivě se usmál.
"Mám tu něco na práci a je to strašně důležitý. Promluvíme si třeba zítra v práci, jo?"
"Chan- ty tu máš démona."
"Doprdele." Changmin si přejel dlaní po obličeji, ale to už se Zelo hrnul dovnitř, aby se zastavil ve dveřích kuchyně, přikovaný pohledem nefritově zelených očí.
Pomalu se otočil na Changmina, který se opíral o futra.
"Co to má znamenat?"
"S něčím mi tady pomáhá."
"A smím vědět s čím?"
"Nechci se vám do toho plést, ale potřebujeme jednat dost rychle, takže jestli dovolíš, ty jedna cukrová vato, rád bych dodělal ten čaj."
Zelo, zcela šokován Siwonovým přístupem couvl.
"Promluvíme si o tom Zelo a necháme ho pracovat, jo?"
Chlapec se otočil po hnědovláskovi. "O tom bysme si asi promluvit měli."

Odvedl ho do obývacího pokoje, aby mohl nechat Siwona v klidu pracovat.
"Co tady blázníš?" vyjekl hned jakmile Changmin zavřel dveře.
"Poslouchej mně chvíli-"
"Changmine, ty ses snad zbláznil."
"Zelo-"
"Hráblo ti? Doojoon sice něco říkal, ale netušil jsem, že si toho parchanta přivedeš až do bytu. Sakra, měl jsi ho zabít."
"Zelo, prosím-"
"Ne, kurva. Jdu ho zabít."
"Kyuhyun je posedlý." Changmin byl najednou vyrovnaný, tak, že mu to řekl dokonale v klidu.
Zelo se zastavil v půlce pohybu.
"Cože?"
"Může mi s tím pomoc. Může dostat toho hajzla z Kyuhyunova těla."
"Jak?"
"Vymítáním."
"Ale-"
"Je to jediná možnost. Musel bych ho zabít. Nedokážu si bez něj představit život, Zelo. Nevím, jestli to zabere. Mám strach, hrozný strach. Ale musím doufat, že to nějak půjde. Tak teď běž, Zelo. Už víš všechno." Changmin se otočil k odchodu, ale najednou jej svírali dvě paže.
"Promiň mi to, Changminnie. Zůstanu tady s váma. Třeba budete potřebovat moji pomoc. váma.lo. Nevím jestli to zabere. Mám strach, hrozný strach. Ale musím doufat, že to nějak p"
Changmin se v jeho objetí otočil a pevně ho objal. "Děkuju ti, Zelo."
"Pokud už jste skončili s těma dojemnýma kecama, tak byste asi rádi věděli, že jsem hotový. Čaj je připravený a teď ho musíme dostat do Kyuhyuna. Možná se bude bránit. Tedy ne on, ale démon v něm, ale musíme ho udržet při vědomí. Vymítání bude trvat tak deset minut. Je lepší, že tady ten růžovej tajtrlík zůstane. Asmodeus je velmi silný."
"Jmenuji se Zelo." Zavrčel chlapec.
Siwon se přátelsky usmál. "Těší mě. Já jsem Siwon."
"Tak fajn. Jdeme na to."

Changmin se posadil vedle svého ležícího přítele a něžně se na něj podíval.
"Kyu, musíš teď něco vypít. Tak buď hodný, ano?"
Kyuhyun jen slabounce kývl, nebyl schopný moc komunikovat, ve svém nitru sváděl boj s démonem, který se chtěl zmocnit jeho těla a jeho duši úplně pohltit.
Changmin mu podepřel ramena a donutil ho, aby vypil celý hrnek čaje, který Siwon připravil.
Netušil jak na to Kyuhyun zareaguje. Čekal nějakou reakci, ale žádná se nedostavila. Kyu si zase klidně lehl a Changmin stočil vyděšený pohled na Siwona. Avšak, ten se tvářil klidně.
"Bude to ještě chvilku trvat, než čaj zapůsobí, potom ale bude potřeba každé ruky. Musíme tu s ním zůstat."
Changmin jen kývl a jal se studovat tvář mladíka, který mu ležel v náručí. Po tváři se mu rozlily slzy. Jestli to nezabere…
"Changmine, chceš facku? Nemůžeš se teď hroutit. Pak si klidně zkolabuj, ale teď tě tady všichni potřebujeme." K jeho překvapení takhle promluvil Zelo.
Changmin jen kývl, otřel si slzy a znovu se zadíval na Kyuhyuna. Ten bezvládně ležel na posteli a upíral na něj své velké oči.
Min jen stihl zpozorovat, jak se jeho oči zakalily černotou, ale to už se na něj Kyuhyun vrhnul.
Zelo byl však daleko rychlejší. Jako kdyby předpokládal, že se to stane. Changmin se od svého přítele odtrhl a nenávistně se na něj podíval. Ten pohled ale patřil Asmodeovi, který se mu smál do očí.
"Tvůj přítel mně tady uvítal. Ale teď už ve svém těle není."
"Lžeš" vyhrkl Changmin a chtěl se na něj vrhnout, ale Siwonova ruka na jeho rameni jej zastavila.
"Teď se musíš ovládat. A držet ho. Bude se vzpouzet. A teď začnu s tím vymítáním."
Changmin se na něj chvíli díval, pak kývl a zatlačil se Zelovou pomocí Kyuhyuna do peřin. Siwon se na ně podíval a jeho oči získali na chvíli hnědý nádech.
A on začal číst "Exorcizamus te, omnis immundus spiritus, ommnist satanica potestas, omnis incursio…" Changmin přestal vnímat Siwonův hlas. Díval se na Kyuhyuna. Díval se, jak se zmítá v jejich sevření a v očích ho pálily další slzy. Jestli to nevyjde, nebude s tím moc dál žít.
"Mine… podívej." Ozval se Zelův tichý hlas. A Changmin se znovu zadíval na Kyuhyuna. Černota z jeho očí pomalu mizela a on se na Changmina díval s takovou láskou, kterou u něj dlouho neviděl.
"Maxi" oslovil ho milovanou přezdívkou a něžně se usmál. Lovcův pohled zjemněl. Pohladil ho po tváři.
"Děkuji Maxi." Nepřestával se Kyu usmívat.
Changmin se otočil na Siwona a Zela. "Mně neděkuj, Kyu."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama