8. kapitola (part 2)

1. srpna 2013 v 14:59 | Rose |  Right to love
Jsem nějak zapomněla na druhý part. :D Dneska jsem oblítala půlku města, před chvílí jsem se vrátila totálně uřícená, ale kafe bych si dala... jsem divná... nevadí, vy si zvykete :D Takže tady máte druhý part, Hyunie se dočká překvapení, tak si to užijte :)


Oba vystoupili z auta a Donghae odemkl dveře. Když se však chtěl nahoře JR nahrnout do bytu, zadržel ho.
"Počkej přeci." Zasmál se a JR se na něj otočil.
"To dneska budeme spát na chodbě?"
Pobavený výraz v očích druhého muže, mu však napověděl, že je až moc daleko od pravdy.
"Věř mi ano?" řekl najednou vážně Donghae a vytáhl černou stuhu, co měl upevněnou celou dobu za pasem. Zavázal ji přes Jonghyunovi oči a tiše ho popostrčil dovnitř.
"Teď už tam můžeš."
"Co na mně chystáš?" zeptal se JR s jistými obavami v hlase. Donghae mu však neodpověděl, jen ho vedl za ruku do kuchyně. Doufal, že jak to uchystal, než odjel pro Jonghyuna do školy, tak to taky zůstalo. Málem si oddychl, když uviděl, že ano. Dort i svíčky byly na správném místě. Teď ještě je zapálit.
"Počkej tady chvilku, ano?" zašeptal mu do ucha a poodešel. Doufal, že si ten malý nezbeda mezitím nesundá z těch očí tu stuhu. Zapálil svíčky a potom se znovu rychle přesunul ke stále stojícímu chlapci.
"Všechno nejlepší" pošeptal mu do ucha, když mu sundával stuhu z očí. JR ztuhl. To co viděl před sebou, nemohlo být reálné. Ten dort, ty svíčky. Proč?
Rychle se otočil na Donghaeho, ale ten se jen šťastně usmíval.
"Tak rozkroj ten dort. Doufám, že ti bude chutnat, v pečení jsem vyšel ze cviku." Uculil se a dovedl Jonghyuna až ke stolu.
"Sfoukni svíčky. A nezapomeň si něco přát." Pobídl ho znovu. Věděl, nebo spíš jen tušil, že JR spoustu let žádnou oslavu narozenin neměl. A tak se rozhodl mu nějakou udělat. Alespoň tu malou.
JR se poslušně naklonil a zavřel oči. Když sfoukl svíčky, myslí mu prolétl jen jediné přání.
"Fajn a teď ještě něco." Uculil se znovu Hae a JR začínal mít neblahý pocit.
"Takže," začal Hae obřadně "k dnešním osmnáctinám ti přeju hodně zdraví, štěstí a ještě víc lásky, kterou už stejně máš." Než se JR nadál byl v Haeho náručí a ten ho líbal.
Užíval si ten polibek a přemýšlel, jak to bylo dlouho, kdy mu někdo uspořádat malou oslavu. Nepamatoval si to, a proto to pro něj bylo ještě cennější.
"Už můžu rozkrojit ten dort?" zeptal se zadýchaně, když ho přestal Hae líbat.
"Ještě ne, ještě něco pro tebe mám." Usmál se muž znovu a sál kamsi za sebe. Odkudsi vytáhl podlouhlý dárek a ještě jednu malou krabičku.
"Tady ode mě něco máš. Doufám, že se ti to bude hodit." Řekl najednou váhavě Hae a podal mu to. JR se na něj zvědavě podíval, ale potom už se jal rozbalování dárků. Ruce se mu lehce třásly, když spatřil první dárek. Na první pohled to byl obyčejný sešit, ale JR věděl, co tam bude. Donghae nějak věděl o tom, že rád píše. Pravda, papíry měl roztahané nejen po jeho stole… Když se podíval na desky sešitu, byli hustě popsané nějakým starověkým písmem.
"K-kdes to sehnal?"
Ale chlapec jen pokrčil rameny.
JR se tedy podíval na druhý dárek. Byla to podlouhlá krabička na šperky, ale pochyboval, že by mu Donghae dal řetízek…
Svraštil obočí. Co to mohlo být?
Opatrně otevřel krabičku a musel se posadit. To… to… tohle nemohl přece myslet vážně. Podíval se na Donghaeho, ale ten se jen usmíval.
Klíče. Obyčejné klíče zapříčinili, že to s ním málem seklo. Ale vždyť…
"Donghae?"
"Hn?" hnědovlásek k němu poklekl a podíval se mu do očí. "Copak je Hyunie? Nelíbí se ti to?"
"Proboha to ne. Nikdo mi nic podobného nikdy nedal. Ale… ale ty klíče. To jako… jako že … ty mi věříš." Vydechl Jonghyun a už nezadržoval slzy, které mu kanuly po tvářích.
Donghae ho objal. "Samozřejmě, že ti věřím ty můj hlupáčku. Miluji tě. Opravdu." Naklonil se, aby mu mohl slíbat všechny slzy, které mladšímu chlapci uvízly na tváři.
Bohužel, JR zatím nemohl říct to samé. Nikdy nepoznal lásku, to co se mu dostalo od Sungmina s ní nemělo nic společného a na lásku své maminky si nepamatoval. Proto jen zadržel další vzlyk a pevně objal Donghaeho kolem krku. Skryl obličej v jeho rameni a snažil se potlačit další slzy. Tohle pro něj bylo něco nového. Nejen dárky, ale i blízkost, kterou o svých narozeninách vždycky postrádal.
Donghae se musel usmívat. Lehce hladil Jonghyuna po zádech a užíval si jeho blízkost. V podstatě uvažoval ještě nad jedním dárkem, ale netušil, jestli by se Hyunovi líbil. Přeci jen od té noci, kdy se na něj skoro vrhl, spolu nespali. Skousne si ret a podívá se na hodiny. Je teprve pět večer. To je hodně brzy.
"Tak rozkrojíme ten dort, ano?" zašeptal a JR se na něj, teď už se širokým úsměvem, podíval.
Seděl vedle něj v obýváku, a zatímco se Hae díval na televizi, on si přitáhl všechny papíry, co našel rozházené po stole a teď je podle průběhu příběhu třídil. Dalo mu to celkem fušku, bylo jich víc jak čtyřicet. JR si umanul, že si je začne číslovat.
A potom až to nějak přetřídí, to začne zapisovat, do toho úžasného sešitu, který mu Hae dneska dal.
JR tomu pořád nemohl uvěřit. On dostal dárek. A ne jeden, ale rovnou dva. A obou si cenil, jako kdyby to byli ty nejdražší dárky na světě.
S propiskou v puse se usmál.
Hae se po očku podíval na hodiny v kuchyni. Bylo něco po šesté. Před chvilkou se sem přemístili z kuchyně, kde spořádali půlku dortu. Ta druhá polovina byla pro Leeteuka a Siwona. Už měl nápad, na co je sem naláká. Musel se usmát. O tomhle svém plánu Jonghyunovi ještě nepověděl. Ale času bylo přeci dost, ne?

Podíval se na svého přítele, který spokojeně seděl vedle něj a třídil ty papíry. Donghae ještě netušil, co za příběh se z toho vyklube, ale když viděl s jakou vehementností to JR čísluje, musel se usmát. To bude přepisovat ještě za rok.
Vstal a JR se po něm zmateně podíval.
"Hned se vrátím." Řekl a pocuchal ho ve vláscích. JR kývl a znovu se ponořil do práce. Dostal se tak k patnácté stránce a bylo mu jasné, že to dneska bude číslovat až tak do osmi. Nebo to s jeho štěstím dočísluje až zítra ráno. Na druhou stranu, no a co? Tohle může vždycky počkat. Učit se nic nemusel a brzo tu školu přeci dokončí ne? Na druhou stranu… zvykl si na Heechula, Hangenga i Zhoumiho a bude se mu po nich stýskat. Zatím nevěděl, co ti kluci chtějí dělat po škole. Ani on sám nevěděl, kam se vrtne. Z úvah ho probralo jemné pohlazení.
"Můžeš jít se mnou zlato?"
JR jemně nakrčil obočí, až se musel Hae zasmát. "Neboj, neprovedu ti nic, co nebudeš chtít." Mrkl na něj lišácky.
"A to mně mělo uklidnit?" zeptal se s úšklebkem JR, ale vstal a chytl se nabízené ruky. Papíry zůstaly nepovšimnuté na zemi i na pohovce.
Hae ho zavede do koupelny a opatrně ji otevře. Všechno je na svém místě. A velká vana je až po okraj naplněna horkou vodou a pěnou.
"Tvůj poslední dárek." Zašeptal mu Hae do ouška. JR se zachvěl. No dobře, stud už předstírat nemohl. Na to ho Hae znal opravdu dokonale.
A tak se k němu otočil a obtočil mu ruce kolem pasu.
"Děkuji" zašeptal a hladově jej políbil na ústa. Hae se nechal líbat, tentokrát nechal iniciativu na chlapci.
JR zaplul jazýčkem do mužových úst a jal se je prozkoumávat. Jemně jím pohladil patro a pak se dotkl jeho vlastního jazyku. Haemu unikl tichý, táhlý sten a ochotně zvrátil hlavu dozadu. Tím se jejich polibek ještě prohloubil. Ale ani teď se Hae nesnažil získat si nad tím nadvládu. Polibek se změnil na povrchový a potom skončil úplně. JR měl trošku zarudlé tvářičky a ani Hae na tom nebyl o moc líp.
"Měl bys jít do té vany." Zachraptěl tiše Hae a pohladil ho po rozcuchaných vlasech.
"Nepůjdeš se mnou?"
"Radši ne." Zasmál se Hae, ale to už přetahoval mladšímu klukovi tričko přes hlavu. Musel se v duchu pousmát. JR už rozhodně nevypadal tak vychrtle, když si ho před pár dny bral. Začínali se mu rýsovat svaly na břichu i na pažích.
"Měl bys tam přeci jen rychle skočit." Usmál se zastřeně a pustil ho.
JR se musel usmát, když viděl jeho výraz. Na to je tady on, aby se styděl. Rychle ze sebe stáhl kalhoty i boxerky a s blaženým výrazem si lehl do vany.
Donghae za něj přistoupil a začal mu masírovat ramena. Když slyšel blažený výdech, který JR vypustil z, úst šťastně se usmál. Byl moc rád, že tohohle chlapce může udělat šťastným. Dotýkal se jeho nahých ramen a i to mu ke spokojenosti stačilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama