Vášeň lovce démonů 2/7

7. července 2013 v 13:45 | Rose |  Crossover
Lidi, já mam volnooo, konečně po třech dnech práce :D a zítra tam jdu znova nu. Takže dneska si užívám a píšu, píšu a zase jenom píšu. Trošku mi z toho hrabe, ale to nevadí :D A je mi zima. Celkem divný, když je červenec a venku praží sluníčko :D Moc toho sice nemám napsáno ( když neberu to, že pečlivě makám na jedný velký věci) ,ale mám toho hodně předepsáno a jestli se doberu k rozhodnutí, tak vám tady za pár dní přibyde něco novýho :) Ale neprozradím co :) Tak si užijte povídku a já padám koukat se na kriminálku. Pac a pusu :*


Changmin se zavrtěl na posteli a něco nesrozumitelného zamumlal a zavřel oči ještě pevněji. Měl takový nehezký sen. Jeho milovaný Kyu byl… byl to, co on lovil. To, co on zabíjel. Byl… démon.
Changmin se znovu neklidně zavrtěl a otevřel oči. Vedle něj ležel spící Kyu. Jeho tvář vypadala tak andělsky, že se Changmin něžně usmál. Tenhle kluk nemohl být posedlý démonem. Zjistil by to. Cítil by to.
Kyu tiše zazíval a rozlepil ospalé oči. Měl takový divný sen…
"Ahoj Minnie, jak ses vyspal? To mi neuvěříš, co se mi zdálo. Vojel jsem tě v tvojí pracovně. Chápeš to? Já TEBE!" Kyu se usmál nad tou bizarností.
Changmin svraštil obočí. To včera v jeho pracovně rozhodně nebyl sen. Rozhodně ne.
Pohladil staršího muže po tváři a jemně mu přejel po rtech. Pozorně studoval jeho tvář a snažil se vybavit včerejšek. Věděl jistojistě, že to jak se na něj Kyu vrhl, sen nebyl.
"Copak se děje, Changminnie?"
Ten zavrtěl hlavou. "Ale nic, jenom jen tak přemýšlím. Budu muset vstávat. Musím do práce."
Kyu na něj pohlédl zpod přivřených očí. "Tak na sebe dávej pozor." Usmál se něžně a přitáhl si ho k sobě, aby si ukradl z jeho rtů polibek. Ale hned jak se dotkl jeho rtů, zaplavil ho neuvěřitelný chtíč. Sjel rukou po Changminově těle, dotkl se citlivých bradavek.
Mladší muž jen zalapal po dechu a rychle se odtáhl. Takhle by to nešlo. Ještě chvíli jej tady bude Kyuhyun dráždit, on se neudrží a pak jej Doojoon zabije. Jo, musí do práce. A to urychleně. Odtáhl se od chlapce a mile se na něj usmál.
"Počkej, až přijdu z práce, ano? Prosím. Potom se ti budu, co nejvíc věnovat." Kyuhyun si jej chvíli prohlížel. A pak jen kývl. "Tak dobře. Připomenu ti to." Usmál se smyslně a pak jej pustil z náruče.
Changmin se oblékl, natáhl se po dýce, kterou měl položenou na stole a zastrčil si ji do boty. Tak a byl připravený vyrazit.
"Nezlob tady." Mrknul na Kyuhyuna, který se na něj díval z postele a vypadal tak sladce a svůdně zároveň, že měl Changmin chuť tady zůstat. Ale to si nemohl dovolit. Jeho práce byla sice utajená, ale i tak byla pro lidstvo velice důležitá.
Zavřel dveře pokoje a ani se po Kyuhyunovi neotočil, takže nepostřehl další černotu, která se jeho miláčkovi rozprostřela v očích.

"Ahoj Zelo, kde je Taemin a Key?"
"Tě pic, Minnie. Nevím, kde se ti dva flákají. Doojoon se už po nich sháněl. Měl v očích celkem vražednej výraz. Tak je dobře, že jsi tu včas." Zelo si upravil růžové vlásky a Changmin se musel uchechtnout. A JR je prej nejmladší. To tak. Tohle štěně se někdy chová jako dítě a ne jako dospělý muž, který si už v životě zažil svoje.
"Zdar Maxi, těšíš se dneska na lov?" ušklíbl se Micky, když procházel kolem něj a na zádech tahal Jonghyuna, který se chichotal jako malé dítě.
"Micky, ani nevíš jak moc. Proč ho tady taháš?"
"Je línej dopravit se do Doojoonovi kanceláře. A tak mi ten blb řekl, ať ho tam donesu, jinak nám dá trest. Chápeš to? Já za nic nemůžu a stejně to odnesu."
Changmin se zašklebil a vydal se za reptajícím Mickym do šéfovy kanceláře. Zelo se ještě chvilku zdržel, ale přišel spolu s Taeminem.
"Kde je Key?" vyštěkl Doojoon a Taemin nadskočil.
"Bylo mu špatně a tak zůstal doma." Odpověděl mu pokorně dlouhovlásek. Vlasy si právě spínal do culíku a očima si měřil Doojoona. Ten jen něco tiše zavrčel a začal se přehrabovat ve svých věcech. Pět párů očí ho zvědavě pozorovalo.
"Takže…" začal. "dneska jsem obdržel zprávu, že za pozemky našeho města se usídlilo pár démonů. Zatím nepřekročili hranice, ale přesto je nutnost je zabít. Takže, kdo si je vezme na starosti? Když to tak vidím, tak do akce půjdeme asi všichni, protože Key chybí. A ty tady zůstaneš Jonghyune."
"Proč?" ozval se JR dotčeně a pověsí se na Mickyho.
"Protože ses minule zranil. A pokud vím, tak se ti to ještě nezahojilo, nemýlím se?"
"Je to jen škrábnutí." Našpulil JR pusinku a zpupně se na šéfa podíval.
"Prostě tu zůstaneš. Pošlu ti sem Arona, aby ses nenudil."
"Nesnáším papírování." Zamumlal JR.
"Ale pomůžeš mi tím." Mrknul na něj Doojoon a usmál se. Jo, toho kluka miloval. Byl z nich nejmladší, a proto si jej tolik vážil. Byl jeho.
S úsměvem zavrtěl hlavou. Nechtěl ho vystavovat nebezpečí.
"Tak jdeme." Přehodil si přes rameno pušku a jako první vyšel ze dveří. Ostatní se rozloučili s Jonghyunem a vyšli za šéfem. Tohle bude dlouhej den.

"Maxi chytej." Ozval se za ním Mickyho řev a Changmin se rychle otočil. Jen tak tak, aby chytil stříbrnou dýku, kterou pak vrazil do mužovi hrudi. Démon zaryčel a padl k zemi. Changmin nehodlal nic riskovat a tak mu ještě sekerou usekl hlavou. Byli to jatka. Těch démonů tady bylo trochu víc, než jim Doojoon řekl. Bylo jich asi tak sedm. Changmin se rozhlédl a viděl jak se po Zelovi škrábe blonďáček. Zelo byl skoro celý od krve, zneškodnil už dva démony spolu s Taeminem a Mickym. Doojoon bojoval nedaleko. Changmin tedy vytáhl nůž z mrtvého démona a připravil se na útok. Rozmáchl se a hodil. Nůž zasáhl blonďáka přímo do zad. Ještě viděl, jak se Micky rozmáchl a potom už jen těžce dýchal. Bylo po všem.
Všichni přátelé přišli k sobě.
"Tak to bychom měli." Ozval se udýchaně Doojoon a otřel si krev z obličeje.
"Z toho nebude mít JR radost." Podotkl Micky.
"Hlavně že tu nebyl, mohl to schytat."
"Měl bys ho pustit znovu do akce. Celý se na to třese." Ozval se Changmina podrbal se ve vlasech.
"Ne" rozhodl se Doojoon. "Jdeme, ať jsme do setmění v kanceláři."
Všichni vykročili za svým šéfem. Jenom Changmin se ještě zastavil a rozhlédl se. Měl nepříjemný pocit, že něco přehlédli. Že je něco špatně.
"Tak jdeš, Changminnie? Nebo chceš, aby na tebe dneska Kyu zase čekal?" ozval se se smíchem Zelo a chlapec se musel usmát. Jednou tu růžovovlasou obludu uškrtí. Protože to byl jeho nejlepší přítel, věděl úplně všechno.
"Jistěže ne" usmál se a vypravil se za ostatními.
Zpoza stromu vykoukl vysoký chlapec a děsivě se usmál. V jeho očích se rozlila temnota a on spokojeně kývl hlavou. Teď zbývalo jen čekat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama