8. kapitola (part 1)

30. července 2013 v 11:00 | Rose |  Right to love
Tak jsem se rozhodla... nebo mně k tomu přinutili okolnosti??? - každopádně vám sem házím další díl... První part respektivě, protože blog je mrcha a podle něho to mám moc dlouhý... pch. Taky máte pocit, že se v tom moc šťouram? Hm ... asi to tak bude... Tak já zase jdu spisovat... Obávám se aby z toho nebyl román... Tak si to užijte koťátka :)
A co??? Cover zatím není... tak se pokochejte pohledem na to krásný štěně :)


"Teukie" usměje se šťastně hnědovlásek a obejme blonďatého kluka, který vypadá už daleko lépe, než když ho před pár dny opouštěl.
"Ahoj, Hyunie. Jak se máš?" zeptá se zvědavě blondáček. Co si budem nalhávat, Teukovi se po něm stýskalo. Za ty tři nebo čtyři dny, co tu byl sám, mu nepřidělil žádného nového spolupacienta a tak se tady docela nudil. Přemýšlel, jestli na něj Hyun nezapomněl, ale jak se dneska dozvěděl od Siwona, Donghae volal, že se přijedou do nemocnice podívat. Měl ohromnou radost, že ho vidí.
"No…" odmlčel se Hyun a podíval se na Leeteuka. "Mám se dobře. Chci tedy říct, že je to daleko lepší, než jsem čekal. Donghae se o mně stará a to by ani nemusel. Zítra mi je osmnáct a vlastně mohl by mně vykopnout. Ale on to neudělá. Nevím, proč jsem si tak jistý. Co je?" ozve se najednou zaraženě, když spatří Leeteukův pobavený a něžný pohled.
"Nic." Odpoví s úsměvem a pak nakloní hlavičku na stranu. "Jen, vypadáš jinak."
"Jo, to je tím oblečením, Donghae ho koupil, aniž bych ho chtěl."
"Ne- to jsem nemyslel. Vypadáš šťastný. Když jsi odcházel, vypadal jsi vyděšeně. Prostě, teď jen záříš."
JR se na Leeteuka podíval a znovu se široce usmál. "Asi máš pravdu. Cítím se šťastnější. Před pár dny jsme měli incident v mojí starý škole a pak když jsme, řekl Donghaemu všechno z mojí minulosti, tak mně nezavrhl a pochopil mně. Zařídil mi novou školu, dneska jsem tam byl poprvé. A hned se mně ujali tři kluci. Zprvu jsem měl strach, ale ten už zmizel. Možná je to chyba. Strach mně udržoval v přesvědčení, že tenhle svět je prohnilej." Povzdechl si JR a ucítil na své tváři chlapcův dotek.
"Není prohnilej, Hyunie. Jenom jsi prostě až doteď neměl štěstí na lidi. Teď už to bude jiné. Donghae se o tebe postará. A vždycky tady budu pro tebe já." usmál se blonďák a na levé tváři se mu objevil roztomilý ďolíček.
Někdo zaklepal na dveře a vstoupil dovnitř. Byl to Siwon.
"Ahoj Hyune. Teuku, jdu ti jen dát nějaké prášky. Potom si promluvíme o tom tvém propuštění, ano?"
Teuk kývne a utrápeně se na Siwona podívá. Ten si toho však nevšímá, zkontroluje papíry a zase zmizí z pokoje.
Hyun se zmateně podívá na Teuka. Ten se najednou tváří zasmušile a má sklopené oči.
"Hm… co mi uniklo? Co se mezi vámi stalo?"
Leeteuk zavrtí hlavou. "Nic, jenom… jenom to poslední dny vypadlo, že ke mně něco cítí. Myslel jsem si to. A pak včera najednou přišel a tvářil se takhle. Nevím, co jsem provedl špatně. Vždyť jsem nic neudělal." Leeteuk zvedne tvář a JR spatří na jeho tvářích slzy. Rychle se natáhne, aby je setřel.
" Ty za nic nemůžeš. Nevíš, jestli se něco nestalo v jeho rodině. Možná má starosti." Byla to chabá výmluva, ale nějak ho uklidnit musel. Poposedl si a objal ho. Sevřel ho v náručí, tak jak ho svíral Donghae. Pevně a neúprostně. Slyšel jak se mu Leeteuk rozvzlykal na prsou a přišlo mu to značně divné. Vždyť ještě před pár dny byl JR ten plachý kluk, který se neodvažoval nikomu protestovat, natož někoho obejmout. Ukázat mu kousek citu. Naučil se ho skrývat, když byl ještě se Sungminem. JR se ušklíbne. Ano, ale od té doby potkal Haeho, kluky ze školy a začal dávat své city najevo. Pomalu, ale začal.
"No tak, Teukie. To se určitě vysvětlí. Promluv si s ním."
"To není tak jednoduché."
"Ale je. No tak. Alespoň se dozvíš co se děje."
Blonďáček popotáhne. "Už nebude možnost. Za pár dní mně propouštějí."
JR se na něj zadívá. "Něco už vymyslíme." usměje se.

Vyjde ze sprchy a prohrábne si krátké vlasy. Donghae něco kuchtí v kuchyni a až sem slyší jeho zpěv. JR se zachmuří. Jak mu má říct o tom, co mu řekl Leeteuk a svěřit se mu s nápadem, který ho napadl cestou sem? Povytáhne si tričko modrého pyžámka a dojde do kuchyně. Potichu se posadí ke stolu a chvilku sleduje hnědovláskova záda.
"Donghae?" zamumlá tiše.
"Hnn?"
"Víš- napadlo mně pozvat Leeteuka a Wona na večeři. Dneska mi Teuk vyprávěl, jak se k němu Siwon poslední dobou chová a já bych jim chtěl nějak pomoc. Nezdá se mi, že by to bylo úmyslné, ale Teuka to trápí. Je nešťastný a vůbec neví jak se má k němu chovat. Má ho rád." JR zmlkne. Umlčí ho pohled, který na něj Donghae od linky vrhne.
"Dneska jsem se Siwonem mluvil. On má nějaké problémy, přes které se prostě neumí přenést. Já vím, neměl by se k němu takhle chovat. Souhlasím s tvým nápadem, ale ještě bych to nechal chvilku být. Třeba si to mezi sebou ujasní. Vím, že se k němu takhle nechová schválně. V pondělí jdu do práce a tak si s ním promluvím." Kuchyní se ozve zlověstné prskání a Donghae se s klením otočí zpátky k pánvičce, na které je- už teď- seškvařená palačinka.
"Doprdele."
JR se rozesměje. "Pusť mně k tomu a jdi si sednout. Snad ten zbytek nezkazím." usměje se na hnědovláska a ten s pozdviženým obočím usedne ke stolu. Co to jen do toho jeho malého blázínka vjelo? Dosmažit mu palačinky. Přesto ale nijak neprotestuje a jen pozoruje, jak chlapec obratně dodělává palačinky.
Za chvilku už je servíroval spolu s marmeládou a šlehačkou.
"Dobrou chuť" popřál mu s úsměvem.
"Taky" kývl Hae a pozorně si chlapce prohlížel.
"Co je?" podivil se JR, když si všiml Haeho upřeného pohledu.
Hae zavrtěl hlavou. "Ale nic" usmál se a sám se pustil do palačinek.
Ráno Jonghyuna probudil opět budík. Nechtělo se mu vstávat, dlouho do noci si povídal s Donghaem a teď byl unavený.
"Hnnn" zaprotestoval, ale Donghae ho se smíchem umlčel. "Vstávej ty lenochu, musíš do školy. Těch pár dní tě nezabije. A navíc, zítra je sobota."
Jasně, koho by to napadlo, že bude do školy nastupovat ve čtvrtek. Magora, že. Ale na nic si nestěžoval.
"Tak mi dej alespoň pusu." Zaškemrá JR a Donghae mu s radostí vyhoví. Přitáhne si ho do náruče a lehce ho políbí. Nejdřív jen lehounce uždibuje z jeho rtů, ale pak svým jazýčkem objede jejich konturu. Nezajde nikam dál, jenom ho znovu lehce políbí a odtáhne se.
"Tak se oblíkni, udělám ti snídani." Pobídl ho Hae a pustil ho. JR neochotně vylezl z postele a došel ke skříni. Hae mezitím zmizel v kuchyni.
Chlapec na sebe rychle hodil džíny a černé tričko s růžovými lemy a zmizel v koupelně.
Donghae si pobrukoval a otáčel se kolem kuchyňské linky. Namazal tomu chlapci chleba s nutelou a udělal mu kakao. Doufal, že to ten malý jí. Pak udělal snídani i sobě. Věděl, že je to asi poslední den, na dlouhou dobu, co s Jonghyunem bude snídat. Předpokládal, že mu Kangin dá hodně ranních a čehož se děsil, i nočních. Nechtěl tady Huyna nechávat přes noc samotného. Ale bude muset. Už v pondělí jde znovu do práce.
A dneska pro něj chystá překvapení. Zasněně se usmál. Doufal, že se mu bude dáreček líbit. Byla to maličkost, ale už dávno si všiml, že si Hyun cení spíš malých věcí, než okázalých gest.
"Sakra" při svém zamyšlení si nevšiml, že přelil hrneček s čajem a teď mu horká voda stékala po stehně.
"No doprdele."
"Co tu tak jančíš?" zeptal se zmateně JR, stojící ve dveřích.
"Vylil jsem si na sebe vařící vodu." Donghae sykne, jak ho rána bolí.
"Ukaž…"
"Jdi si sednout, já jsem doktor." Zasměje se Hae a vyžene ho ke stolu.
"Pch" odfrkne si JR a ukousne si chleba. Pozoruje při tom Haeho, jak zápasí s obklady.
"V pondělí už jdeš do práce, že jo?"
"Hm… budu muset. Tedy ne, že by se mi chtělo." Zašklebí se Hae a konečně si sedne ke stolu.
"Taky se mi do té školy nechce."
"Ale vždyť jsi říkal, že sis tam našel kamarády." Donghae nechápavě nakrčí obočí.
"Ale nejsem s tebou." Našpulí JR pusinku a podívá se na něj.
Donghae ustrne v pohybu. Opravdu to řekl, že je rád s ním? Teda… ne úplně… ale… vždyť kdyby s ním nebyl rád, tak počínaje dneškem u něj už být nemusí. Ale on je s ním rád.
Donghae se šťastně usměje.
"Však si mně budeš ještě dneska užívat. Vím, že nemáš dlouho školu, tak pro tebe zase zajedu a někam vyrazíme na oběd."
JR se usměje svým krásným úsměvem. "Dobře." Řekne jen a znovu se zakousne do chleba.

"Ahooooj Hyunie" zaječí blonďák přes celou chodbu a vrhne se mladíkovi kolem krku. JR zavrávorá a málem se neudrží na nohou, jak ho náraz překvapí.
"No tak, Heechule. Nech ho být a polez nebo zase přijdeme pozdě. A ty taky." Vezme ho pod paží Zhoumi a už oba kluky táhne do třídy.
Heechula posadí do lavice a vzápětí zazvoní. A do třídy, jako obvykle nakráčí Hangeng.
"Je přesný jak hodinky." Ušklíbne se Zhoumi a zkoumavě se podívá do sešitu.
"Jaké to včera bylo u pana profesora?" zeptá se mimoděk a zahledí se na Hangenga, který sedí opět vedle Hyuna.
"Příšerný!" vykřikne Heechul.
"Heechule!" napomene ho učitelka.
A tak se blonďák opět vrátí ke svým poznámkám.
"Co tvůj přítel?" zeptá se šeptem Hangeng a nepatrně se nahne k Jonghyunovi.
Ten se usměje. "Má se dobře."
"Bude tady na tebe zase čekat, že?"
"Jo" přikývne JR a otočí se zpátky k poznámkám. Chce to tady dodělat, co s nejlepším průměrem.
Hodiny ubíhali zase rychle. Tak rychle, že se to ani Jonghyunovi nelíbilo. Chtěl s těmi kluky trávit trochu víc času. A proč by ne? Ustrnul v půlce pohybu. Teď na to jistě nebude ještě čas, ale tak příští týden by s nimi někam mohl zajít. Tedy… pokud budou chtít.
Zamyšleně hryzal tužku a nepřítomně koukal z okna.
"Děje se něco, Hyunie?" Hangeng se dotkl jeho ramene a ustaraně se na chlapce podíval. Takhle seděl už od začátku téhle hodiny.
JR sebou trhl, jak dotek nečekal. Prudce otočil hlavou a čelem drcl do toho Hangengova. Dvojhlasné zaúpění protrhlo hrobové ticho ve třídě.
"Hangengu, Jonghyune! Můžete mi prozradit, co vyvádíte?"
"Je strašně dutej." Postěžuje si Hannie a mne si čelo.
Třídou se ozve záchvat smíchu.
"Tak ten byl dobrej, Hangengu." Heechul si otírá uslzené oči a přemáhá záchvat smíchu.
I Jonghyun má co dělat, aby se tvářil uraženě a nesmál se na celé kolo. Pochyboval, že to, co zadunělo, byla jeho hlava.
"Na co, že ses to ptal?" zeptá se o přestávce ještě se smíchem. Rozesmál se až po konci hodiny, protože o hodině to opravdu neriskoval.
"Jestli se něco neděje." Usměje se na něj Hangeng a vrazí do automatu na kafe peníze. Počká, až mu z automatu vypadne kelímek s kafem a pak se podívá po Jonghyunovi.
"Jen jsem přemýšlel… že… že třeba… bychom mohli někam zajít. Já, ty, Chulie a Mi. Tedy jestli budete chtít, jestli vás to nebude obtěžovat a …a tak." JR rozhodí rukama a nešťastně se podívá na Hangenga.
Ten ho pozoruje s rozzářeným úsměvem. "Mělo nás to napadnout dřív. Jasně, že budeme chtít. Jsi náš kamarád. Jsme tu pro tebe, Hyunie. Můžeš nám věřit. Víš to, že jo?" Hangengův rozzářený výraz se změní v ustaraný.
JR kývne. "Jo, vím." Usměje se a společně s blonďákem se vypraví do třídy.
"Donghae!" obejme ho rychle kolem krku a lípne mu pusu na tvář.
"Takhle mně odbydeš, jo?" zeptá se se smíchem Donghae a přitáhne ho k sobě znovu. Políbí ho na rty, jazykem zapluje do jeho úst a zkoumá každé místo. Vášnivý polibek se změní v něžný a povrchový. Donghae jen jemně uždibuje z jeho rtů a nakonec ho jen jemně políbí.
"Tak se mi to líbí." Usměje se Hae znovu. Hyun se mu pověsí kolem krku a šťastně se usměje.
"Tak pojď, pojedeme." Usměje se starší muž a vezme ho za ruku, aby ho dovedl k autu.
Jonghyun se ještě otočí a zamávám třem chlapcům, kteří ho s úsměvem pozorují od školy. Donghae si toho všimne a také se otočí.
"Ti kamarádi?"
"Jo" pokrčí JR šťastně rameny.
Donghae jim kývne a potom nasedne do auta. Má pro něj doma překvapení.

"Je moc hezký." Nakloní se Zhoumi k Hangengovi a ten se spokojeně usměje.
"I kdyby nebyl, hlavně že ho má rád." Utrousí ten a podívá se na Heechula. Ten trošku se smutkem pozoruje ty dva, jak odcházejí k autu.
"Copak je Chulie?"
"Ale nic" usměje se blonďáček a zahledí se na druhého kluka. "Půjdeme?"
"Jasně. Tak ahoj Mi."
"Ahoj" kývne jim zrzek a odešel jiným směrem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama