7.kapitola

2. července 2013 v 11:07 | Rose |  Right to love
Tak nový cover zatím není... nevadí... prý se na něm už pracuje tak uvidíme :D Jinak nevím, jestli se tady v dalších třech týdnech objevím, protože, co? Odjíždím na prázdniny a jaksi nevím jestli mi má milovaná sestra dá heslo... no nic, když tak je zaúkolovaná Kira, tak se stejně máte na co těšit :D a já, protože jsem hodná, vám sem házím asi tak po měsíci nový díl :D A Hannie popoženu :) Tak hezký počtení a já padám balit, protože když to tak vidím, tak se mi to do kufru ani nevejde. :D tak pic děcka a přeju hezký prázdniny! :)


"Donghae" zasténal JR, když ho druhý chlapec tahal z postele.
"No tak, Hyunnie, musíme jít. A to rychle. Měli jsme vstávat už přede dvěma hodinami." Zasmál se Hae a znovu zatáhl za Jonghyunovu ruku, jak se ho snažil dostat ven z postele.
"No dobře, dobře. Vždyť už jdu." Zamračil se rozmrzele Hyun a začal se hrabat z postele. Za ty poslední dny, co tady byl, ho snad Hae rozmazlil, nebo co. Jinak si svoje počínání neuměl vysvětlit. Po tom všem, co se mu stalo, by se takhle rozpustile neměl chovat. A vůbec by tomu chlapci neměl odporovat. Ale tak nějak mu to nedalo a musel to prostě dělat.
Tiše se zachichotal a po očku se podíval na Haeho, který se hrabal ve skříni. Něco usilovně hledal a evidentně to nemohl najít.
"Krucinál."
Hyun se narovnal a přešel k němu. Objal ho kolem pasu a líbnul ho na rameno.
"Proč se rozčiluješ?"
"Nemůžu najít svoje oblíbený tričko." Posteskne si, ale hned se mu na tváři objeví úsměv. V objetí se otočí a dá ruce kolem Jonghyunova krku. "Půjdeme se nasnídat." Líbne ho na nos a pak ho zavede do kuchyně.
Hyun si zaclonil oči. Zase svítilo sluníčko a slibovalo, že i další dny budou takové. Čekal před obchodem na Donghaeho, až se vyklopýtá i s nákupem ven. Poslal ho pryč už asi před půl hodinou a on tady teď stál, opřený o kapotu Heaho auta. Vůbec ho nenapadlo, že by mu mohl Hae něco kupovat. Ten teď vyběhl z obchodu a tvářil se velice spokojeně.
"Tak naložíme to a jdeme dál. Tady nedaleko je knihkupectví a taky tvoje nová škola. Takže nejdřív do školy. Tak pojď" popadl Hyuna za ruku a táhl ho dál. A on se nechal. Neměl proč, by se mu bránil.
Ušli asi dva bloky a zastavili se před dveřmi do vysoké budovy, která vypadala značně luxusně.
"To ne- není moje nová škola že ne?" zeptal se zaskočeně JR a vyděšeně jukl po usmívajícím se chlapci. Podle toho, jak se ale Donghae tvářil, byla mu odpověď hned jasná.
"Neblázni Donghae, sem nemůžu chodit do školy. Tohle je až moc luxusní prostředí, na to abych sem mohl chodit. No, tak řekni, že to nemyslíš vážně?"
"Proč bych nemyslel? Jonghyune, zasloužíš si něco lepšího, než jsi měl doteď. O peníze starost neměj. Mám je a mám jich tolik, že nevím co s nima. Tak pojď. Zajdeme za ředitelkou a uvidíme, kdy budeš moci nastoupit."
JR se nervózně ošil. Donghae se jen usmál a vzal ho pevně za ruku.
"Bude to dobré. Najdeš si tu přátele." Ujistil ho. Kdysi sem sám chodil a znal ředitelku. Byla to velice příjemná dáma. Prošli prosklenými dveřmi a vstoupili do chodby. Donghae vedl Hyuna přímo do ředitelny, nač se zdržovat. Zaklepal na dveře a příjemný ženský hlas je vyzval, aby vstoupili dovnitř.
Ředitelka seděla za velikým masivním stolem a příjemně se na ně usmívala.
"Dobrý den, paní Kimová. Mluvil jsem s vámi po telefonu. Chtěl bych tady zapsat svého svěřence Kima Jonghyuna."
Ředitelka se na Donghaeho podívala a náhle jí oči zajiskřily poznáním.
"Donghae, že?"
"Pamatujete si na mně? To jsem rád. I když… dal jsem vám asi zabrat. Za to se omlouvám." Usmál se Hae. JR se na něj zmateně otočil. Cože? On sem chodil? A jaké problémy?
" Nemusíte se omlouvat Donghae. Byl jste zpestřením každé mojí hodiny." Usmála se ředitelka a pak se obrátila na Jonghyuna.
"Posaďte se, pane Kime. Chtěla bych si s vámi promluvit. A vy, Donghae, prosím počkejte venku. Neukousnu ho, nebojte se." Usměje se ředitelka znovu.
Donghae se jen podívá na Jonghyuna, na rozloučenou se ukloní a vypadne z ředitelny.
"Tak pane Kime. V první řadě, mohu vám říkat Jonghyune? Nerada jsem ke svým svěřencům formální, je to značně neosobní." Ředitelka se na něj vyčkávavě podívala a JR na ni vykulil oči. V jeho minulé škole… to bylo něco jiného. Strnule kývl a ředitelka se znovu usmála. Hyun uvažoval, zda jí ten úsměv někdy mizí z tváře. "Tak dobře, Jonghyune, mluvila jsem s Donghaem po telefonu a musím říct, že to co mi řekl, na mně dostatečně zapůsobilo, abych se rozhodla vás přijmout. Pokud tedy budete souhlasit. Vím, že jste teď v adoptivní péči u Donghaeho, ale za pár dní už vám bude osmnáct let a budete o sobě rozhodovat sám. Tenhle rok maturujete, a proto vás zařadím do maturitní třídy. Viděla jsem i vaše známky a proto mohu říct, že jste velice dobrý student. Myslím, že ten měsíc zvládnete. Zítra nastoupíte. Souhlasíte?"
JR se už stačil vzpamatovat z toho, jak to na něj ředitelka vychrlila, ale přesto jen kývl.
"Dobrá tedy. Tady mi to podepište a dám vám ještě nějaké papíry, kde je váš rozvrh a seznam učebnic, které si budete muset pořídit a ještě klíče od skříňky. A zavolejte mi sem ještě Donghaeho. Potřebuji, aby podepsal tyto papíry. Děkuji, Jonghyune. Budu se těšit na naše společné hodiny." Usmála se ředitelka a pohledem ho vyprovodila ze dveří.

Donghae čekal na chodbě a nedočkavě se podíval po Jonghyunovi.
"Máš tam ještě jít. Prý s tebou potřebuje probrat nějaké papíry." Řekl mu chlapec a usmál se.
Donghae tedy bez řečí zapadl do ředitelny a JR se rozhlédl po chodbě. Byla prázdná, ale vzápětí zazvonilo. Ze tříd se vyhrnulo dost lidí, ale i přesto nemohl přehlédnout vysokého kluka s ohnivě zrzavými vlasy, který stál u protější strany a něco řešil s klukem vedle. Ten měl delší blonďaté vlásky, stažené do culíku a něco si mrmlal. Vypadal trochu jako holka, až se JR musel ušklíbnout. Jo, to Sungmin vypadal taky. Najednou se blonďákův pohled stočil jeho směrem a jejich oči se setkaly. Než stačil JR odvrátit hlavu, oba kluci se k němu vydali.
JR začal panikařit. A je to tady. Sakra, sakra, sakra. Měl by se vypařit. Počká na Haeho venku. Už se chtěl pohnout z místa, ale jemný a přátelský hlas ho zastavil.
"Ahoj. Ty asi budeš ten nový, že? Co má zítra nastoupit k nám do třídy. Jsem Zhoumi a tohle je Heechul."
JR si je chvilku prohlížel a potom se krátce uklonil. "Jsem Jonghyun. Ale ty jsi-"
"Ano jsem z Číny, ale studuji tady. Rozhodl jsem se pro změnu. A docela se mi tady daří."
Druhý chlapec pořád mlčel a prohlížel si Huyna zkoumavým pohledem. Ten si toho všiml a ošil se.
"Chula si nevšímej. Pokud výjimečně nemluví, tak skenuje všechny okolo pohledem." Zasmál se mile Mi. Heechul po něm vrhl nepěkný pohled a ušklíbl se.
"Trefné, Mi. Hele jdu si pro kafe, sejdeme se ve třídě. Tak zatím Hyune." Kývl na pozdrav a pak se s tichým pobrukováním vzdálil.
"Nevšímej si ho, dneska nemá náladu, zvoral písemku z matematiky. Ale zítra už bude v pohodě. Budeme se na tebe těšit. Je milé poznávat nové tváře." Usmál se znovu Mi, ale to už z ředitelny vycházel spokojeně se usmívající Hae a mířil si to k nim. "Můžeme jít Hyunie?" zeptal se mile a vzal hnědovláska za ruku.
"Ahoj zítra." Usmál se na něj ještě Zhoumi a mávl mu na pozdrav.
"Ahoj" pozdravil ho mile Hyun, ale to už s Donghaem scházeli ze schodů.
Vyšli ven a Donghae se podíval do sluníčka. Nevyptával se Hyuna na Zhoumiho, ani na to, jak se mu ve škole líbí. Věděl, že časem mu to Hyun řekne sám.
"Ukaž mi ten seznam učebnic. Zajdem do toho knihkupectví a pořídíme ti všechno co nejdřív." Usmál se Hae a podíval se na Hyuna. Ten se tvářil ještě trošku vykolejeně, ale rozhodně měl už spokojenější výraz. Bez řečí podal doktorovi seznam a ten ho jen přejel pohledem. V duchu se usmál.
"Tak jdeme na to." Řekl a zatáhl Hyuna dovnitř.

JR se spokojeně nadechl tak známé vůně a uvelebil se v Donghaeho objetí ještě pohodlněji. Koukali na nějaký film a popíjeli k tomu v posteli čaj. Donghae ho cuchal ve vláscích a druhou rukou ho objímal kolem pasu.
JR byl spokojený. Snad poprvé v životě se cítil tak spokojený, že se dokázal uvolnit na tak dlouhou dobu. Necítil v těle žádné napětí, necítil žádný strach, kterým jim prostupoval každý den jeho dlouhého sedmnáctiletého života. Žádná zima, ani nejistota ze zítřka. Jenom hřejivý pocit, který vyzařoval z Haeho těla. Pak mu hlavou bleskla vzpomínka na Teuka, a na to, co mu slíbil. Najednou měl špatný pocit z toho, že si na něj vůbec nevzpomněl, za ty dny, co tady byl.
"Hae?" zašeptal a vyčkávavě ke staršímu muži zvedl pohled.
"Copak, zlatíčko?"
JR se trošku začervenal při tom oslovení, ale radši se soustředil na to, o co ho chtěl požádat.
"Chtěl bych se jít podívat za Leeteukem. Můžu?" zeptal se trošku s nejistotou v hlase.
"Leeteuk? To je ten Siwonův pacient, že? No jistě že můžeš. Zítra je čtvrtek, takže tě tam po škole můžu hodit. Stejně jsem tam potřeboval zajít." Usmál se Hae a políbil ho do vlasů.
JR tiše zavrněl a zavřel oči. Najednou se mu chtělo spát. Tak moc, že ho uspával i film, který byl puštěný v televizi. Tak nějak nevědomky odložil hrneček na stůl a potom se jen stulil k Haemu do náruče a usnul.
Donghae pozoroval spícího chlapce a sám pro sebe se usmál. JR byl tak roztomilý, když spinkal. Snad ještě víc, než když byl vzhůru. Tedy, pokud to ještě šlo.
Spal tiše, v jedné ruce mačkal plyšáčka, se kterým usínal každou noc a druhou ho objímal kolem pasu. Od té doby, co se spolu poprvé milovali, byl jejich vztah ještě hlubší. Donghae věděl, že mu Hyun už věří, že se ho nebojí a on mu za to byl neskonale vděčný. Miloval toho chlapce. Miloval ho tak moc, jak si nikdy nedokázal představit. Jak nikdy nemiloval ani Henryho.
Tiše si povzdechl a zabořil hlavu do Jonghyunových vlásků. Se spokojeným úsměvem usnul.

Probudil ho nepříjemný řev budíku, který si nastavil na mobilu. Nevrle se otočil, aby ho mohl zamáčknout a neprobudit tak Jonghyuna. Chtěl ho ještě chvilku nechat spát. A udělat mu snídani do postele.
Donghae se usmál a opatrně vylezl z postele. Ještě jednou se podíval na sladce spícího chlapce a potom vyšel z pokoje.
V kuchyni udělal sobě i jemu snídani, uvařil kakao a potom to dal na tác. Podíval se na nástěnné hodiny a spokojeně se usmál. Měli ještě dost času.
Přešel znovu do ložnice a položil tác na stolek. Pak si sedl na postel a pocuchal Jonghyuna ve vláscích. "Zlatíčko, vstávej. Mám pro tebe snídani." Zašeptá mu do ouška a jemně jej do něj kousne.
Jonghyun se zamrví a pootevře ospalé oči. "Kolik je?"
"Něco po třičtvrtě na sedm. Nebudil bych tě, kdybys nešel do školy." Usmál se Hae. JR se vymrštil a začal se hrabat z postele.
"Neplaš. Máš čas. A tady máš snídani, takže hezky zůstaň v posteli a koukej to sníst a pak se můžeš začít připravovat."
Jonghyun chtěl začít něco namítat, ale Haeho pohled ho umlčel. Poslušně se znovu posadil vedle něj, odložil medvídka, kterého doteď svíral v ruce a natáhl se po kakau. Snídani snědli v klidu a potom se už JR oblékl do tmavých džínsů, bílého trička a upravil si vlasy. Nebyl zvyklý si je česat a tak si je jen prohrábl rukou a nazul si žabky, které mu Donghae pořídil. Přes rameno si hodil tašku plnou učebnic a sešitů, někde mezi nimi se povalovali i čisté a popsané papíry, které si bedlivě střežil.
"Můžeme jít?" zeptal se Hae a když JR kývl, jen zamknul byt, vzal ho za ruku a už sbíhali schody. Taková menší ranní rozcvička.
Hae zamířil k autu a odemkl.
"Nasedni. Máme menší skluz." Zasmál se a nastartoval. JR nasedl na místo spolujezdce a stáhl okénko. Venku bylo horko k padnutí a v černém autě, nebylo o nic lépe.
Donghae pustil veselou hudbu a Hyun se ani nenadál a už parkovali před školou. Najednou ho přepadl strach. Z neznámého. Sice tam včera byl a už se seznámil se Zhoumim a Heechulem, ale co když to dneska bude něco jiného. Co když to včera byla jen nějaká hra? Na druhou stranu, proč by si s ním hráli? Ale stejně.
Hae si všiml jak je JR nervózní a chytl ho za ruku. "No tak, Hyunie. Tohle je nový začátek. Neboj se. Bude to dobré. A navíc…" ušklíbl se Hae "…chytneš paní Kimovou na korejštinu a angličtinu. Věř mi, ještě to bude sranda."
"Hae? Cos jí vůbec na hodinách prováděl?" zeptal se s úsměvem JR.
"Někdy ti to budu vyprávět." Slíbil Hae, ale pak už museli vystoupit z auta, protože parkoviště se začne nebezpečně plnit dalšími a dalšími lidmi.
Vystoupili z auta a Hae ho vzal rychle za ruku. Věděl, že se JR zatím necítí moc dobře ve velkém davu a tak mu chtěl dělat alespoň nějakou oporu. Došli až před dveře školy a tam se Hae zastavil.
"Dál nepůjdu. V půl třetí tady na tebe budu čekat a potom tě zavezu za Teukem." Hae pohladil Jonghyuna po tváři a chvilku si užíval dotek jeho hebké kůže. Pak se naklonil a políbil ho na rty. Poté se odtáhl a povzbudivě se na něj usmál.
JR se zhluboka nadechl a poté se s ním rozloučil. Pustil jeho ruku a zamířil do davu studentů.

Brzo si ho však všiml Zhoumi, který, díky své výšce převyšoval skoro všechny ve škole. Jako včera, i dnes mu dělal společnost Heechul, který něco breptal a vysvětloval zrzavému chlapci.
"Ahoj, Hyune, tak jsem tě konečně našel. Pojď s námi. Určitě se tady ještě moc nevyznáš, ale brzo ti přijde, že jsi tu odjakživa, věř mi." A potom se znovu obrátil k Heechulovi, který do něj pořád něco hustil. Jonghyun se musel usmát. Jo, přesně, jak Zhoumi včera říkal, Chule se vzpamatoval ze zvorané písemky a teď byl užvaněný, až to hezké nebylo. JR se zařadil vedle Zhoumiho a nechal se vést po škole. JR si blonďatého chlapce pořádně prohlédl. Měl na sobě stylové bílé kalhoty, modrou košili s dlouhým rukávem a ve vlasech nasazenou modrou čelenku.
"No tak… Mi, co na tom nechápeš? Je to lehký jak facka. Prostě se naučíš letopočty, k tomu proč je to důležitý a jinak to okecáš."
"Chulie" zasténal vyšší chlapec. "Vždyť víš, že mi dějepis nikdy nešel. Jsem rád, že z něho prolézám."
"Ale nějak se ho prostě naučit musíš." Trval si na svém blonďák a zamračil se. "Nacpat mu něco do palice je fakt těžký." postěžoval si Hyunovi a ten se musel zasmát. Heechul se mu začínal zamlouvat.
"Tak pojď, tohle je naše třída. Můžeš si sednout před nás, sedíme s Chulem pro jistotu až vzadu. Ne, že prozradíš naše tajemství." Zazubil se Zhoumi a JR svraštil obočí. Jaké tajemství? To zjistil hned vzápětí. Jejich lavice byla popsaná droboulinkými znaky, které se nedali skoro přečíst. Ale Zhoumi a Chule se v nich evidentně vyznali.
"To je ten vás dějepis?"
"Pššššt" ozvalo se dvojí syčení a JR se stáhl. V tu chvíli zazvonilo na hodinu a do třídy vstoupil vysoký kluk a zamířil si to k nim dozadu.
"Zase pozdě, Hangeng?" zeptal se ho Zhoumi čínsky.
Chlapec se posadil vedle Jonghyuna, mile se na něj usmál a potom se otočil na Zhoumiho. "Jsem tu dřív než učitel." Poznamenal a otočil se zpátky na Hyuna. "Ty musíš být Jonghyun, že?" zeptal se korejsky a JR pozvedl obočí.
"Nediv se, tady ti dva vykecají všechno. Tedy především Chulie."
"Hej!" ozval se dotčeně blonďák, který něco pečlivě škrábal na lavici.
"Říkám jen pravdu." Ohradil se Hangeng, ale v tu chvíli byl okřiknutý učitelem, který si mezitím přikráčel do jejich třídy.
"Máme tady nováčka, že? Prosím vás, pane Kime, mohl byste jít sem ke mně dopředu a něco nám o sobě povědět?"
Jonghyun sebou trhl. Vyděšeně se podíval na učitele a zamrkal. Co jim asi tak má říct? Že je z dětského domova a že si z něj jeden bohatý fracek udělal děvku na hraní? Že se ho ujal doktor, který sem taky, kdysi chodil? Že nemá rodiče? Proboha.
"Pane Kime, prosím vás, nemáme na vás celou hodinu." Začal být nepříjemný učitel.
"Ne" hlesl Jonghyun se sklopenou hlavou. Vůbec ho nenapadlo, že něco takového bude muset na nové škole absolobovat. Byl tu proto, aby dostudoval a aby odmaturoval, ne aby jim tady vyprávěl svůj život.
"Co prosím?" ozval se hlasitě učitel. Teď už byly všechny páry očí upřeny na něj.
"Řekl ne. Nechce se vám tady svěřovat. Co na tom nechápete?" ozval se nepřátelsky Heechul a propaloval učitele pohledem.
"Laskavě se uklidněte Heechule, ano?" zpražil ho učitel pohledem.
"Nemá, proč by se uklidňoval. Má pravdu. Hyun je tu nový a pokud o něm někdo bude chtít něco vědět, může se s ním spřátelit. Pokud vím ani my jsme se nemuseli, takhle před tabulí zpovídat ze svého života. Takže, pane učiteli, nechte ho laskavě být." Ozval se Hangeng a pohodil blonďatými vlasy.
"Hangengu! Budete i s Heechulem po škole." Vyhrožoval učitel.
"Pro mě za mě. Ale nechte toho chlapce, aby se rozkoukal, proboha."
"Sejdeme se tady hned po vyučování. A už se o tom nehodlám bavit. Nalistujte si prosím v učebnici stranu dvacet pět. Zakončí to učitel a JR se na Hangenga vděčně usměje a on mu úsměv oplatí.
"To ti teda dík." Zašeptá rozzuřeně Heechul.
"Ale no tak, Chulie, užijem si." Mrkne na něj Hangeng a zašklebí se.
"Potřeboval jsem do města. Teď už to asi nestihnu."
"A co jsi potřeboval? Lak na vlasy?" ušklíbl se Hangeng a dál si ho nevšímal. Heechul ještě chvilku něco brblal, ale potom se začal soustředit na látku. A JR měl zase o čem přemýšlet.
Zbytek dne proběhl celkem v pořádku, JR se mezitím pořádně poznal i s Hangengem a zjistil, že Chulie k tomu chlapci cítí něco víc, než bylo obyčejné přátelství. Na jednu stranu miloval svůj pozorovací talent.

Když zbývalo do zvonění poslední hodiny tak deset minut, podíval se mimoděk z okna. Ihned spatřil, jak se o kapotu svého černého auta opírá Donghae. Na tváři se mu objevil široký úsměv a oči mu zajiskřily. Hangeng se nahne přes jeho rameno a zvědavě se podívá ven.
"Tvůj přítel?"
JR zaváhá. Přeci jen, tyhle tři znal jen pár hodin. Nebyl zvyklý začít lidem důvěřovat tak rychle. Ale na druhou stranu… ráno se jej zastali.
"Ano" odpověděl tiše. Ani nevěděl, jestli mu říká pravdu. Ano, žili s Donghaem v jednom bytě, spali spolu v jedné posteli a ano, ač při té představě pořád rudne, se spolu i milovali, ale dal se Donghae považovat za jeho přítele? Snad ano.
"Je hezký." Usmál se Hangeng a znovu se posadil na židli. "Musí být hodný."
"Jo to on je. Někdy mám pocit, že je na mně hodný až příliš." Pousmál se JR a znovu se soustředil na látku.
Zazvonilo a on vystřelil ze třídy, hodil si věci do skřínky a už pádil školou k východu. Všichni tři chlapci vzdali snahu ho dohonit už u skříněk.
"Kam tak letí?" zeptal se Zhoumi a podrbal se ve vlasech.
"Uvidíš" mrkl na něj Hangeng a uculil se. Vzal Chula za zápěstí a postrčil ho na druhou stranu. "Zatím Zhoumi. Máme jinou zábavu." Zavolal a už táhl blonďáčka ke kabinetu učitele dějepisu.
Zrzavý chlapec se usmál a zamířil k východu.
JR vyběhl ze školy jak namydlený blesk a vrhl se Donghaemu kolem krku. Ten ho radostně objal a lípl mu pusu na rty.
"Jak ses měl první den? Ušlo to?"
JR se k němu přilepil ještě víc a usmál se. "Bylo to lepší, než jsem čekal." Odpověděl upřímně.
Nasedli do auta. Donghae nastartoval a vyjeli z parkoviště. "Neměl jsi žádný problém s učiteli?"
"Ale… první hodinu jsme schytali takového ne zrovna příjemného učitele a on chtěl, abych se třídě představil."
Donghae se zamračil. To se mu nelíbilo. "Co jsi udělal?"
"Řekl jsem ne." Odpověděl tiše JR a po očku se na Haeho podíval.
"Co bylo pak?"
"Zastali se mně dva kluci." Odpověděl jednoduše JR a podíval se z okýnka. Proto nepostřehl nepatrný úsměv na Haeho tváři.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama