4.kapitola

4. května 2013 v 13:51 | Rose |  Right to love
Lidi, jeli jsme s Kirou do Tropic Islandu a hroooozně, ale fakt hrooozně jsme se tam obě vyblbli a tak. :D Takže jsme přijeli v pátek ráno totálně mrtvý a neschopný, cokoli dělat. (jako by to byl neobvyklý stav) :D Nebudu se moc vykecávat svěříme se s dojmy někdy jindy, což bude patrně o dost horší, než tohle rozepisování. Končím fakt :D *padla* . No k povídce, moc se mi to tady nerozjelo, ale je to poměrně dlouhé, tak si to užijte :) Rose :*


Donghae se natáhl po misce, kterou měl přichystanou na lince, aby tam mohl hodit věci, které si nakrájel a aby to zamíchal. Měl sice čas uvařit něco většího, ale bylo to na přání toho stvoření, které se mu teď pohybovalo po bytě a zkoumalo každou místnost. Takže k obědu bude salát.
Usmál se, když si vzpomněl, jak před hodinou přišli a JR vykulil překvapením oči. Co se Jonghyunovi v tu chvíli honilo hlavou, nevěděl, ale přesto byl tak nějak šťastný.
Hae se vrátil do přítomnosti, aby si nedej bože neuřezal prsty. Fakt by nerad, aby musel dneska do nemocnice. Když má tu týdenní dovolenou.
Zručně rozkrájel jarní cibulku a hodil ji do misky. Pohlédl na hodiny. Za chvíli bude jedna a v tu dobu už obvykle obědval.
Pokrčil rameny. No co, stejně už to bude mít za chvilku hotové. Začal si pobrukovat.

JR s úžasem hleděl na obývací pokoj. Byla to velká světlá místnost. Všiml si velké knihovny a přešel k ní. Donghae evidentně rád četl.
Obývací pokoj byl vymalovaný ve světle tyrkysové barvě a Donghae měl všude doplňky v barvě broskví. Kupodivu to k sobě ladilo.
JR se prošel po bílém koberci a vyšel na chodbu. Věděl, že Donghae kuchtí v kuchyni oběd, ale rozhodl se, že se k němu vrátí, rozhodně mu nechtěl lézt do ložnice.
Vešel tedy do té příjemné místnosti. Nikdo ho nebude udivovat, jak je tenhle byt barevný. On žil spoustu let v pokoji, který měl bílé stěny a… tohle pro něj byl šok.
"Jak se ti líbí byt?"
"Je krásný." Řekl JR a posadil se Haemu co nejblíž. Nechtěl se zbavit jeho přítomnosti.
Hae se usmál a zamíchal salát. Jo, už to bude.
"Kolik chceš nandat?"
"Moc ne, aby zbylo na tebe." Zamumlal JR a sklonil hlavu. Hae se toho všiml. Tady bylo něco špatně. Přešel k sedícímu chlapci a přidřepl si k němu.
"Jonghyune? Tady si můžeš říct o všechno, ano? Neboj se." Mladík se na Haeho podíval a přikývl. Pravda, už nebylo skoro čeho se bát. Byl pryč z dětského domova. Nějakým zázrakem se dostal sem k tomuto chlapci, který jej měl překvapivě rád a ještě k tomu mu Hae slíbil, že zítra zajdou do jeho školy, aby ukončili jeho studium. Potom nastoupí někam jinam. Už nebude muset snášet Sungminovu šikanu.
JR se na Haeho usmál. Hae mu úsměv oplatil a potom se pomalu narovnal. Už si zvykl, že v hnědovláskově přítomnosti nesmí dělat prudké pohyby.
"Nandám nám. Určitě máš hlad." Řekl jen tak, aby řeč nestál a přešel k lince. Vyndal misky a nandal do nich salát. Potom s tím jen přešel ke stolu a misku s jídlem postavil před Jonghyuna.
"Tak jez. Doufám, že ti to bude chutnat." Řekl a sám se pustil do jídla. Jo, musel se v duchu pochválit, povedlo se mu to.
Jedli mlčky. Po obědě se posadili v obývacím pokoji. Bylo krásně, otevřenými balkonovými dveřmi do pokoje proudil teplý vzduch a sluníčko.
"Jonghyune? Ještě jedna věc. Chtěl bych s tebou ještě dneska skočit nakupovat. Potřebuju nějaké zásoby a hlavně bych ti chtěl pořídit pár věcí navíc. To, co sis přinesl, ti nemůže dlouho stačit." Hae se odmlčel. Věděl, že jeho nabídku nemusí JR přijmout, ale na druhou stranu byl teď ještě stále jeho "adoptivním rodičem" a tak v podstatě neměl co protestovat. Ale Hae chtěl, aby si JR vybral sám. Aby ho do něčeho nemusel nutit.
JR se na něj upřeně podíval a snažil se nějak vstřebat, to co mu Hae nabídl. Pravda byla, že nějaké oblečení potřeboval a potřeboval ho hodně, to sám věděl, ale na druhou stranu ho nechtěl obtěžovat. Už takhle mu byl zavázaný, že si ho vzal k sobě a že ho tady u sebe nechá nějaký ten čas bydlet. JR si rozhodně nemyslel, že spolu vydrží navždy, na to byl až moc velký realista, ale pokud to na nějakou dobu půjde, rád zůstane u tohohle muže.
"Tak co na to říkáš?" zeptal se netrpělivě Hae.
"Dobře" šeptl jen JR, ale i to dokázalo na Haeho tváři vykouzlit obrovský úsměv.
"Ok, tak si teď na chvilku odpočiň a pak vyrazíme." Usměje se rošťácky a JR se na něj vyděšeně koukne. Ten chlap určitě kuje nějakou čertovinu. Bylo mu to jasné, už z toho pohledu, co na něj vrhl. Ale co, bylo mu to jedno, s jistotou věděl, že tenhle muž by ho neuhodil. Jak k tomu došel? To nevěděl. Ale byl si stoprocentně jistý.

Hae byl neúnavný. Jakmile měl nějaký cíl, hodlal ho splnit za každou cenu. A teď jeho cíl byl ošatit Jonghyuna. Ten za ním ťapal a držel se ho pro jistotu za ruku. Už navštívili dva obchody s oblečením a Hae nesl dvě nadité nákupní tašky. Teď mířili do obchodu s botami.
"Vyber si nějaké. A hlavně… prosím tě nehleď na cenu."
"To bude těžké" zabručel JR, ale poslušně zapadl mezi regály a prohlížel si tenisky. No jasně, co čekal, byli ve značkové prodejně, levnější pod tisíc nenašel a tak si vyzkoušel první, které mu padli do oka. Bylo žlutomodré a úžasně mu padli.
"Tak a teď ještě alespoň troje." Řekl nekompromisně Hae, když k němu JR přicapkal, aby mu dal se zkroušeným a omluvným výrazem boty do košíku.
"N- ne to není třeba. Tyhle mi tak na rok stačí. Opravdu." Snažil se diskutovat, ale Hae ho sjel takovým pohledem, že opět zapadl raději mezi regály.
Vybral si tedy ještě dvoje botasky, a aby měl co nosit v létě, až bude horko, tak ještě černé žabky.
Hae spokojeně kývl a s úsměvem přešel k pokladně, aby všechno zaplatil.
"Tak a teď jdeme nakoupit. Řekni, co by sis dal k večeři? Nemám dneska moc představivost a tak to všechno záleží jen na tobě." Mrkl na něj Hae a tašku s botami mu vrazil do rukou, aby sám mohl korigovat nákupní vozík. V něm už leželi dvě nadité tašky a druhou rukou držel chlapce.
"Co takhle puding?" nechal se strhnout jeho nadšením JR a usmál se na něj. Hae jen spokojeně kývl a za chvíli už plnili vozík různými věcmi, které mu JR diktoval z papírku.
Postavili se ke kase a čekali, až se na ně dostane řada, když v tom se JR z neznámého důvodu rozhlédl. Možná za tím byl neblahý pocit, že je někdo pozoruje. Nebo spíš, že pozoruje JEHO!
Zatěkal čokoládovýma očima kolem sebe, ale nikoho nespatřil. Jenom v dálce, osobu, která byla až nápadně podobná Sungminovi.
JR strnul. To snad není pravda. V Seoulu je tolik obchodních center a on si s největší pravděpodobností vybere zrovna tohle. Pokud to tedy byl on.
"Jonghyune?" zeptal se ho starostlivě Hae a stiskl mu drobnou ručku ještě víc.
Chlapec se na něj s poplašeným výrazem otočil a Hae málem zkameněl. Tenhle výraz už dneska viděl. V té ulici.
"Co se děje?" zeptal se starostlivě, ale JR jen zavrtěl hlavou.
"Pak ti to řeknu. Ale až v bytě." Prohodil JR a už se věnoval jen placení nákupu. Tašky pak společnými silami natahali do Haeho auta a nasedli. Hae přeřadil a vyrazil z parkoviště. Byt sice nebyl daleko od místa, kde teď zrovna byli, ale přeci jen, JR se z něčeho cítil značně nesvůj a on chtěl, aby mu to co nejrychleji řekl. Takže přinejlepším hned. Projel asi dvě ulice a prudce zaparkoval před domem. JR si málem dal hlavičku o přední sklo, ale nakonec to vyrovnal a vyděšeně se na Haea podíval. Ten kluk si usmyslel, že ho zabije, nebo co.
Avšak hnědovlásek se na něj jen zakřenil a vylezl z auta, aby vyndal všechny tašky, které měl naskládané v kufru.
"Tak pojď. Nebo jsi tam zamrzl? Já se pro tebe klidně vrátím, ale uznej, abych lítal tři patra dvakrát, to je i na mně moc." Zazubil se Donghae a vrazil Jonghyunovi do ruky tašku s botama a s jídlem.
"Tak pojď." Pobídl ho Hae a vytáhl z kapsy džínů klíčky. Pracně odemkl a vklopýtal do chodby. JR za ním. Vyšli do třetího patra a JR se zafuněním položil tašku s jídlem na zem.
Hae strčil klíčky do zámku, ten dvakrát cvakl a hnědovlásek vběhl i s dvěma taškami do chodby. JR poslušně capkal za ním. V úzké chodbě se sotva vešli. JR ze sebe skopnul boty a patou zabouchl dveře do bytu. Následující události měli rychlý spád. JR si omylem zahákl nohu do džínsů a začal se kácet k zemi. Hae zaslechl hlasité vyjeknutí, prudce se otočil a už stačil jen Jonghyuna zachytit, aby nespadl na tvrdou podlahu. To, že přitom spadl on sám, mu bylo, jaksi jedno. Drobet vyhekl, když dopadl na zem, ale umlčel ho polibek, který mu JR nechtěně dal. Cítil na svých rtech ty měkoučké plátky, které chutnali tak sladce. Hae zavřel oči. Ne však nadlouho.
Jonghyun se začal s poděšeným výrazem hrabat z Haeho náručí a nadechoval se k omluvě.
Ležící chlapec nespokojeně zamručel a sevřel Jonghyuna pevněji.
"Koukej tu zůstat." Usmál se na něj.
JR se na něj vyjeveně podíval. Stále napůl ležel v Donghaeho sevření a díval se mu do tváře. Chlapcův úsměv se rozšířil. Vjel rukou do Jonghyunových vlásků a přitáhl si jí k sobě. Znovu ochutnal ty dokonalé rty. Líbal je povrchově, nebylo přeci kam spěchat. Pohrál si se spodním rtem, střídavě ho cumlal a tahal za něj. Potom se jeho pozornost přesunula na horní. JR zavzdychal a to umožnilo Haemu aby vplul jazýčkem do jeho pusinky. Opatrně zkoumal vnitřek a úmyslně se vyhýbal jazýčku. Když se ho dotkl, odměnil ho JR dalším zavzdycháním.
No tak to by pro dnešek stačilo, uznal v duchu Donghae. Přece to štěně hned nevyděsí ne? Pomalu se odpojil od jeho rtů a pohladil ho po zarudlých tvářích. JR ho pozoroval a snažil se urovnat si v hlavě to, co se teď stalo.
"Tak pojď, uděláme spolu ten puding." Usmál se na něj Donghae a vzal ho za ruku. Společně se vyhrabali z podlahy a přenesli tašky do kuchyně.

Ležel ve tmě v Haeho ložnici a nemohl usnout. Jak by to také šlo, když vdechoval vůni povlečení toho muže, který se ho ujal. To zní tedy pěkně blbě, uvažoval JR a zavrtěl se. Nemohl na tak měkké posteli usnout. Otočil se na bok a snažil se rozeznat nábytek v pokoji. Když ho sem Donghae odvedl, málem zalapal po dechu. Ložnice byla barevná, tak jako ostatně celý byt, ale tady byli barvy slazeny do černé a bílé. Vypadala luxusně.
Donghae spal vedle v obývacím pokoji. Nechtěl ho vylekat.
JR se znovu zavrtěl a zafuněl. Přestože už se neměl čeho bát, nemohl spát. V dětském domově byl zvyklý, že se zamykal, protože po setmění to bylo ještě nehostinnější místo, než ve dne. Ale tady byl přeci jen Hae a ten vedle klidně spal.
JR se znovu převrátil na bok a podíval se z okna. Z ulice sem svítila lampa a tak pokoj nebyl tak tmavý. Chlapec zatěkal pohledem kolem sebe a stiskl medvídka. Na budíku odbila půlnoc. Proboha, už se tady převaluje víc jak dvě hodiny.
A dost! Přeci se tu nebude krčit jak malé dítě. Ano, je to cizí prostředí, ale v dětském domově si taky musel zvyknout. Párkrát dokonce přespal u Sungmina. Ale ten ležel vedle něj, proboha.
JR se prudce posadil. No, tak si to přiznej… naléhal na sebe… bojíš se tady sám. Jo bojím! A teď rychle někam, kde je Donghae. Takže do obývacího pokoje. JR opatrně vylezl z velké postele, ve které by se s přehledem ztratil a docapkal potichu ke dveřím. Byli napůl otevřené a chlapec z nich viděl do tmavé chodby. Stačil se tady jakž takž zorientovat a tak mu nedělalo problém, aby našel tmavý obývák. Stačil jediný pohled, aby spatřil spící postavu na gauči, zachumlanou až po nos v peřině. Nehodlal ho budit, jen prostě potřeboval cítit jeho přítomnost vedle sebe. Potichu přešel přes měkký koberec a sedl si na zem, vedle pohovky.
Stočil k němu hnědé oči a málem leknutím nadskočil.
"Nemůžeš spát?" zeptal se ospale Hae a musel se pousmát.
"Pr- promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Já jen- jen jsem nemohl… usnout." Omlouval se překotně JR. Hae vytáhl ruku z pod peřiny a pohladil sedícího chlapce po tváři.
"Nespal jsem. Pojď, nebo nastydneš." Nadzvedl pokrývku a JR s malým zaváháním vklouzl do tepla. Otočil se tváří k muži a usmál se.
"Neodpověděl jsi mi na otázku." Zašeptal Hae.
"Ne, nemohl, ale to se spraví. Jenom si musím zvyknout, to je všechno." JR sklopil oči. Připadal si hloupě.
Hae ho pocuchal ve vlasech. "Jestli chceš, abych tam byl s tebou… stačí jen říct. Chtěl jsem ti ten pokoj nechat, aby sis nemyslel, že po tobě něco chci. Ale jestli chceš, klidně tam budu spát s tebou." Usmál se.
Jonghyun zvedl oči k jeho tváři. To myslí vážně?
"Myslím to vážně." Usmál se Hae. JR tiše vyjekl, ten kluk mu snad čte myšlenky, nebo co.
"Byl… bych moc rád… kdybys tam byl se mnou. Přeci jen… je to tvoje ložnice a já sem ani nepatřím a…" umlčí ho prst na jeho rtech.
"Tohle už nikdy nechci slyšet, jasné? Ode dneška sem patříš. Jsi už prostě součástí téhle domácnosti. Tak nechci slyšet něco v tom smyslu, že sem nepatříš. Dobře?"
"Dobře" kývne JR a zavrtá se Haemu víc do náruče. Potřebuje cítit jeho teplo. Jeho klidný dech i bijící srdce.
"Tak dneska budeme spát tady." Podotkne Hae a spokojeně se usměje. Ještě si okrajově uvědomí, že se bude muset Jonghyuna zeptat proč se v tom pokoji sám bojí, ale pak se i on propadne do říše snů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama