Vzpomínka na minulost

27. dubna 2013 v 13:54 | Rose |  Super Junior slash
No... hehe... co k tomu říct? :D mám už to v zásobě trochu dýl, ale tak nějak jsem zjistila, že jsem se zasekla v Poutech, no nevadí... to se alo čekat... a tak vám sem házím nějakou tu jednorázovku. Doufám, že se bude líbit, podle mně je taková divná, ale to se mi jen může zdát. Tak si to užijte. :)


Pár: Sung/Min
Varování: žádné :)

Svítilo sluníčko a venku bylo horko. Min pobíhal po městě a sháněl dárek pro svého kamaráda. Bylo mu vedro k padnutí, ale nehodlal se vzdát. Prostě ho musí sehnat! Zastavil se u kašny a horečně přemýšlel. Co mu má tak koupit? Na co byl Kyu ujetý? Přepařený mozek mu sepne. Počítačové hry. Že ho to nenapadlo dřív. No jo, mozek byl tak zapařený, že odmítal pracovat.
Sungmin se znovu rozběhl a nechtěně dokázal vběhnout do cesty okolo běžícímu chlapci. Ten ho srazil a oba spadli na zem.
"Kruci" zaklel vyšší muž a podíval se ustaraně na Sungmina. "Není ti nic?" zeptal se a pomohl mu na nohy.
"Ne. Já se omlouvám, vběhl jsem vám do cesty." Min se lehce ukloní a chce odběhnout.
"Počkej přeci." Chytl ho za ruku a zastavil ho. Sungmin se k němu zmateně otočí, ale to se ústa staršího muže ocitli na jeho vlastních. Neznámý líbal lehce, vůbec nenaléhal a Min se mu nebránil. Netušil proč. Toho kluka viděl poprvé v životě. Ale bylo na něm něco tak bolestně povědomého. Něco, co mu neskutečně připomínalo Henryho.
Kluk mu zajel do černých vlásků a jemně zatáhl. Min zasténal a zaplul jazýčkem do mužových úst. Jemně mu přejel po zubech a svým jazýčkem se dotkl jeho.
Líbali se ještě chvilku, ale pak se Sungmin stáhl.
Se zarudlými tvářičkami se podíval na muže. Teprve teď si všiml, jak vypadá. Byl jen o kousek vyšší než on. Měl krásné, hnědé oči a hnědé vlásky.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se ho Sungmin. Uvědomil si, že nezná ani tuhle základní informaci.
"Jsem Yesung." Sungie si promne prsty.
"Sungmin" chlapec se na něj podíval.
"Hm a co kdybychom někam zašli?" zeptal se nejistě Yesung a pohlédl na něj. Na tomhle chlapci bylo něco zvláštního. Něco, co ho donutilo, aby ho políbil na ulici. Kluka, kterého neznal.
"Jasně" usmál se Sungmin, okouzlen tímto klukem, o kterém nevěděl zhola nic. V tu chvíli úplně zapomněl, že ve městě je z úplně jiného důvodu.

Sungmin si promnul oči. Byl unavený. Tak moc potřeboval spát, ale věděl, že pokud si nevzpomene dál, tak se všechno ztratí v zapomnění. Podíval se na hadičky zapíchané v jeho rukách a také na otravně pípající přístroj. Doktor tvrdil, že má těžký otřes mozku. Po té… autonehodě. Ale on si na to nevzpomínal. Snažil se rozpomenout, opravdu. Ale všechny tváře měly mlhavý nádech. I tvář chlapce, na kterého si vzpomněl, byla nejasná. Sungmina to štvalo.
"Kruci" snažil se znovu si vzpomenout, ale byl až moc unavený. Zavřel oči a jeho poslední myšlenka patřila přání, aby si i zítra vzpomněl.
Yesung pozoroval svého spícího přítele, tím jeho smutným pohledem. Posledních čtrnáct dní neměl v očích jiný výraz. Věděl od doktora, že Sungmin si zatím na moc nevzpomněl. Trápilo ho to. Už dávno pochopil, že by nepřežil, kdyby ho ztratil. Už teď se mu postel bez něho zdála tak prázdná, byt bez jeho smíchu tak smutný a i celý svět pro Yesunga potemněl.
Ale netušil, že jeho trápení brzy skončí.

Další den a další utrpení, že nemůže mít Minniho vedle sebe. Musel do školy, ale že by ta něco vnímal? To ne. Učitelé věděli, co se děje v jeho životě a tak ho nechávali být. A ani jeho kamarád Hee ho nedokázal rozveselit.
A on znova vzal po škole tašku a zase šel do nemocnice. Když tam přišel, Min spal. Neklidně, ale i tak. Spánek pomáhal. V tuhle chvíli nevěděl jak moc.
Yesung si s povzdechem sedl do křesla a upřel své hnědé oči na jeho tvář.
Co když si nevzpomene? Co když se bude muset naučit žít bez něj? Co se stane, když ho Min odmítne?
Proboha, Sungminnie, vzpomeň si. Složil hlavu do dlaní a snažil se zabránit slzám a mučivým myšlenkám. Seděl tam tiše, jako němá stráž u milovaného přítele.

Minnie se slzami v očích sledoval Sunga, jak si omývá zmlácenou tvář ledovou vodou. Bolelo to, když věděl, že se Yesung porval kvůli němu. Zase. Opatrně k němu přistoupil.
"Bolí to moc, Sungie?"
"Ale ne" zahuhlal muž s hlavou ve vodě. Popravdě? Tvář ho bolela jako čert a krvavé šrámy, způsobené nehty, ho pálily. Ale… nemohl přece toho hajzla nechat, aby ho urážel a aby o jeho Sungminovi říkal takové věci. A tak se znovu porval. Vypnul vodu a podíval se na sebe do zrcadla. Byl zřízený fakt slušně.
Sungmin k němu přicapkal s lékárničkou v ruce a opatrně ho posadil na vanu.
Yesung si všiml jeho uslzených tváří a jemně mu setřel zbytky slz. "No tak, Minnie, proč pláčeš?"
Chlapec popotáhne. "Proč se rveš Sungie? Proč se kvůli mně rveš?"
" Protože tě miluju, Minnie. Proto se rvu. Nechci, aby o tobě lidé zle mluvili. Nezasloužíš si to."
"Třeba ano" sklopí mladší muž hlavu a tiše si povzdechne. V tu chvíli se jeho tvář ocitne u té Yesungovi.
"Mine, ty přece nemůžeš za to, co tvůj otec provedl. Lidé by tě měli brát takového, jaký jsi, ne podle minulosti tvého otce. No tak, podívej se na mně." Min k němu zvedl své čokoládové oči a Yesung se musel pousmát. Za tohle mu ta rvačka stála. Pohladil mladšího chlapce po tváři a a jemně ho políbil na rty. "Tak už se neboj. Vždycky tu budu, pro tebe abych tě přede vším ochránil. Miluju tě!" řekne pevně Yesung a obejme ho.

Yesung v nemocnici proseděl celé hodiny. Pořád doufal, že se jeho přítel probere. Ale zatím se tak nestalo. Chlapec si vzpomněl, co tenkrát v koupelně Sungminovi slíbil. Slíbil mu, že ho ochrání. Nezvládl to. Nebyl u toho, když Min jel, celý zdrcený od svého otce. Nebyl v tom autě s ním, když naboural. Nebyl u něj ani ve chvíli, kdy ho sanitka odvážela do nemocnice.
Zklamal.
Kdyby tenkrát neměl tu blbou přednášku, kdyby se nezakecal s kamarádem, byl by teď Minnie v pořádku. On měl totiž za úkol toho malého ztřeštěnce chránit. A nezvládl to.
Podhrábl si krátké, hnědé vlasy a tiše zaklel. Ale i ten jediný, tichý zvuk dokázal Sungmina vytrhnout ze snu a stočit pohled k chlapci, kterého zatím nepoznával.
Sungie si toho nejdřív nevšímal, ale pak na sobě ucítil něčí pohled. Prudce zvedl hlavu a zadíval se do čokoládových očí.
"Sungminnie" zašeptal s úlevnými slzami v očích.
Chlapec nakrčil obočí. "Kdo jsi?"
Yesung se zarazil. Jo jasně, klid. Doktor přeci říkal, že utrpěl ztrátu paměti.
"Jmenuji se Yesung. Jsem tvůj přítel." Zkusil mu to opatrně vysvětlit a pořád se mu díval do očí. No tak si kruci vzpomeň. Minnie, prosím. Zaříkával ho v duchu.
"Můj přítel?" Zeptal se nechápavě on.
"Seznámili jsme se před dvěma lety. Bylo to docela zábavné, i když jsem ti asi ublížil. Srazil jsem tě k zemi. No a pak… pak jsme se políbili." Yesung se podrbal ve vlasech a usmál se nad tou vzpomínkou. "Něčím jsi mně okouzlil a já už tehdy věděl, že bez tebe nemůžu být. Jo, zní to divně, ale je to pravda. O půl roku později jsme spolu začali bydlet. Rok od našeho seznámení jsem se kvůli tobě poprvé porval. Neměl jsi z toho radost. Jednou jsem to schytal víc a ty jsi mně v koupelně ošetřoval. Tehdy ses mně zeptal, proč se kvůli tobě rvu. Já ti řekl, že tě miluju." Yesung se podíval na ležícího chlapce. Ten se na něj díval rozšířenýma očima. Vzpomněl si na své sny ( nebo to byli vzpomínky na minulost?) a Yesungova tvář v nich dostávala jasnější a ostřejší rysy.
"Řekl jsi mi, že mně ochráníš?" nebyla to výčitka
"Ano. Ale nezvládl jsem to. Moc se omlouvám." Yesungovi stekla po tváři slza.
"Ale zvládl. Jsem naživu. A konečně jsem si vzpomněl." Usmál se a jeho přítel k němu přešel. Hladově ho políbil na rty, které tak strašně dlouho neochutnal.
"Už nikdy nenechám nikoho a nic aby ti ublížili. Nikdy!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama