Prolog

15. března 2013 v 14:38 | Rose |  Right to love
Ano, vím, že mám rozepsaná ještě pouta milenců, ale viděla jsem klip, začala jsem přemýšlet a dopadlo to tak jak to dopadlo. Takže psaním :D No nebudu se tady moc vykecávat, tady máte děti prolog, je poměrně krátký, přesně 538 slov, kapitoly budou o hodně delší. Tak doufám, že se vám to bude líbit :)) A protože jsem líná hrát si s fotkami, každý díl tady bude jen jeden z nich :)) Ahoj


Nu'est/Super Junior
Pár: JR/Donghae
Varování: šikana, sladké , postupem času 18+ (ještě to není domyšlené) :D
Prostředí: školní, nemocniční

Zase procházel školní chodbou. Stáčeli se k němu stovky nenávistných pohledů. Nechápal to. Co jim provedl? Vždycky byl tichý a nenápadný typ, jak to, že pozornost všech je najednou upřena na něj?
Vytáhl klíče z kapsy kalhot a odemkl si svou skříňku. Dávno už nevnímal, že je otlučená a okopaná. Kdy to vlastně všechno začalo? Netušil.
To, co ho dneska překvapilo, byl bordel naházený v JEHO skříňce. Jak se tam kruci dostal?
Rozhlédl se po ostatních. Vztek v něm najednou kypěl. Měl toho dost. A věděl, kdo za tím stojí.
Nakráčel si to k Sungminovi, který si povídal hlasitě se svojí partou a evidentně se dobře bavil.
"Tak takhle si vybíjíš vztek? Chceš mně rozhodit. Co si o sobě vlastně myslíš?"
Sungmin k němu stočil oči a změřil si ho pohledem. Neubránil se úšklebku.
"Proč bych to měl být zrovna já? Je tady spousta lidí a každý ti to tam mohl naházet."
"Ty jediný máš důvod."
"A jaký prosím tě? To, že jsem se s tebou párkrát vyspal? No tak, nebuď naivní. Byl jsi jen hračka, dobrá tak akorát k odkopnutí."
Chlapec se k němu sklonil. "A pak jsem tě odkopl já." Pronesl tiše. Tichý kluk v tuhle chvíli zmizel. Potřeboval to všechno vyřídit.
Sungmin trhl hlavou. "Jsi jen děvka."
Hnědovlásek sebou trhl. Věděl, že je to pravda, ale rozhodně nečekal, že tohle Sungmin pronese před celou školou.
Tvář mu zbledla ale to už Sungmin využíval své převahy. Podkopl zkoprnělému chlapci kolena a ten se zhroutil k zemi. Místo toho aby mu někdo pomohl, žáci jen rvačku uvítali.
Měl pocit, že do jeho bříška kope snad stovka nohou, že na jeho tváře dopadají snad všechny pěsti ve škole. Ležel na špinavé zemi a nechal je, aby ho mlátili. Za svou náhlou vzpurnost měl zaplatit.
Nemohl ani plakat. Kruci, jak tomu parchantovi věřil a teď se to všechno obrátilo proti němu. No jasně, co také jiného čekal? Sungmin byl hvězda jejich školy, všichni z něho měli respekt a byl obklopený jen samými bohatými lidmi. Ne lůzou jako byl on. A přesto ho jednoho dne Sungmin oslovil a od té doby s ním trávil skoro všechen svůj volný čas. A on byl tak naivní, že se mu podvolil a následně mu i podlehl. A pak přišla krutá rána. Zjistil, co je zač. A od té doby, co ho odkopnul (a Sungmin věděl, že je to pravda) měl ve škole ze života peklo. Takhle se to táhlo už měsíc. Nadávky, výkřiky, prokopaná skříňka a teď i on padl na tu zatraceně špinavou podlahu.
Už nevnímal bolest, která mu projela tělem po každé, když si někdo z nich kopnul.
A najednou to ustalo.
On ale pořád ležel na zemi a nevnímal, rozcházející se spolužáky, ani hlas učitele, který něco vytýkal Sungminovi. Kdyby vnímal, musel by se ušklíbnout. Jo vytýkal, těmhle lidem nehrozilo za zmlácení studenta nic. Jenom malá výhrůžka. A pak máme vidět spravedlnost.
Hnědovlásek zasténal a snažil se opřít se o zraněné ruce.
"Lež" zašeptá za ním hlas nějakého učitele a on poslechne. A na chvilku zavře oči…
Převoz do nemocnice nevnímá. Nevnímá nic. Všechno má slité v jednu jedinou rozmazanou šmouhu. V uších slyší Sungminův smích a smích ostatních lidí ze školy. A snaží se mu ze všech sil nepodlehnout.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama